Vážené dámy, vážení pánové, vážený pane předsedající, vážená paní ministryně.

Já jsem požádal o zařazení této interpelace na pořad schůze, protože jsem považoval odpověď paní ministryně, resp. Ministerstva financí za velice nedostatečnou.

Nejdřív vás seznámím s tím, o co se vlastně jedná. Jedná se o to, že stát, resp. finanční úřady, Finanční správa, Ministerstvo financí vybíralo daň z nabytí nemovitosti nejenom z prosté ceny nemovitostí, ale i z DPH. Bylo vedeno několik soudních sporů. Já jsem se inspiroval rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ve sporu Střelské Hoštice a odvolací finanční ředitelství, kde Nejvyšší správní soud de facto rozhodl, že dosavadní praxe Ministerstva financí a Finanční správy není správná, že by se neměly vybírat daně z nabytí nemovitostí i z DPH, ale pouze z prostých cen.

Přijde mi neuvěřitelné, že v odpovědi paní ministryně se objevuje následující věta: To, že v konkrétně projednávané věci Nejvyšší správní soud rozhodl ve prospěch žalobce, poplatníka, ale ještě automaticky neznamená důvod pro závěr o plošné z nezákonnosti do té doby vydaných rozhodnutí ve věci stanovení daně z nabytí nemovitosti způsobem zastávaným Finanční správou. Já jsem si tuto větu přeložil tak, že Nejvyšší správní soud rozhodl, že Ministerstvo financí to nedělá správně, ale paní ministryně mi odpověděla, že to správně dělají, ale přesto mění svou praxi a občané si mohou požádat zpětně o... resp. podat dodatečné daňové přiznání a požádat o vrácení daně.

Mě zajímalo v interpelaci o kolik případů se jedná a jaká je celková kalkulace takto neoprávněné daně, to znamená, kolik bude stát zhruba vracet v těchto řízeních. Odpověď, pokud ji mohu parafrázovat, zněla: Nevíme, protože bychom si museli přečíst kupní smlouvy při daňovém řízení. Ale, paní ministryně, vy je máte, ty kupní smlouvy, vy je po poplatnících požadujete v rámci podávání přiznání k dani z nabytí nemovitosti.