Děkuji, pane místopředsedo. Já jsem nějak nechtěl zneužívat toho slova předkladatele, ale teď jenom stručně popíšu, o co jde. Nebo nejprve bych chtěl poděkovat, že jsme vůbec v tom třetím čtení, ač to jedna z věcí, kterou jsme tady předložili hned po volbách vlastně z opozičních lavic, a vládní většina to pustila do druhého a do třetího čtení, takže za to bych chtěl poděkovat. Ono jde v zásadě o drobnou změnu občanského soudního řádu, kde v § 250c se v zásadě zpřísňuje nebo bych řekl precizuje to, aby soudy vyzvaly specializované mimosoudní orgány k řekněme spolupráci. Původní paragraf je, že stejnopis žaloby soud doručí správnímu orgánu, to je ono, který o sporu nebo o jiné právní věci rozhodl, a umožní mu se k žalobě písemně vyjádřit. Praxe byla, že umožní mu se vyjádřit, že to dopadlo tak, že často ty mimosoudní orgány o tom vůbec nevěděly, o tom, že ta prohraná strana se potom obrátila na soud, a už nežaluje správní orgán, ale žaluje toho spotřebitele. Když jsme to probírali na ÚPV a potom na podvýboru pro ochranu spotřebitele, tak nám třeba řekli, že z ČTÚ za tu celou dobu, a měli tam tisíce případů, tak o tom soudním řízení vědí pouze o jednom jediném případu.

A my to zpřesňujeme tím, že soud vyzve, vyzve ho, vyzve ten správní orgán, aby soudu v určité lhůtě oznámil, zda v řízení bude uplatňovat práva podle věty druhé. To znamená, vyzve ho, proaktivně ho vyzve, vyzve ten mimosoudní orgán. Jinými slovy, dámy a pánové, cílem toho návrhu je posílit procesní postavení specializovaných orgánů, což jsou specializované mimosoudní orgány, které v té oblasti ochrany spotřebitele řeší specializovaně ty věci, které u soudů, taková je moje zkušenost, jdou příliš po povrchu - finanční arbitr, ČTÚ, ERÚ atd., dokonce tam spadá i katastr nemovitostí, jak jsme zjistili v té velmi podrobné debatě na ústavně-právním výboru.

Princip je takový, že v části páté občanského soudního řádu byly částečně převedeny na správní orgány, to znamená na finančního arbitra, ČTÚ a podobně, právě některé úzké specializace, ty agendy. Typicky u finančního arbitra jsou to různé finanční služby, které využívají spotřebitelé. A je nějaký předpoklad, a z toho já vycházím a jsem rád, že to probíráme ve třetím čtení a doufám, že to projde, že když se spotřebitel obrátí na mimosoudní orgán, který je specializovaný v té oblasti, tak očekává, že dostane řekněme kompetentnější rozhodnutí než od obyčejného soudu, který řeší všechny věci od Šumavy k Tatrám, za prvé. Za druhé jsou tam nějaké lhůty a za třetí je to bezplatně. To znamená, proto ti lidé v rámci tzv. já bych to nazval i racionální apatie, která se používá u hromadných žalob, se neobrací, nejdou k soudu. Trvá to dlouho, je to drahé. Zatímco k těm mimosoudním orgánům ano.