Dámy a pánové, pane guvernére, vážená paní ministryně, pěkný podvečer.

Já si také dovolím pár poznámek v duchu toho, o čem jsme se bavili na podvýboru pro bankovnictví v této věci. A bude se to týkat zejména té části pravomocí v oblasti hypoték.

Na začátku pár pozitivních věcí. Jednak kvituji tedy ten posun a to zjemnění podmínek u žadatelů do 35 let. Stejně tak jako rozumím tomu principu, že jde o prevenci a že je potřeba, že se tady nebavíme o situaci, která je v této chvíli, kdy máme nejnižší nezaměstnanost, ekonomický růst, rostou platy i důchody a podobně. Ale že ta situace samozřejmě tady nebude na vždycky a ta situace se může zhoršit.

Nicméně zároveň bych tady chtěl vznést několik dotazů, zejména tedy na pana guvernéra, abych to jaksi lépe pochopil. Protože za mě se, podle mě, v určitých částech zaměňuje následek za příčinu.

Za prvé, pozice ČR obecně dlouhodobě i v této chvíli. U nás fungují konzervativně ty banky. Fungovaly tak i před přijetím zákona o spotřebitelském úvěru k 1. prosinci 2016 a fungují tak i v této chvíli. Budiž takovým důkazem, protože jsme byly jedna z mála zemí, která nedala ani korunu do ozdravení bank po finanční krizi v roce 2008. Dále zisky bank v ČR jsou rekordní, jsou mnohem vyšší než u jejich matek, a to i při, a to já tady velmi kvituji, i při poklesu výnosu z bankovních poplatků. Když to porovnám s rokem 2012, tak ten pokles je neuvěřitelných šest nebo sedm miliard. A i přesto ty banky jsou zdravé, fungují, mají rekordní zisk.