Vážená paní ministryně, ministře, dámy a pánové, poslankyně, poslanci,

ono jak postupně my řadoví poslanci přicházíme na řadu, tak jsou všichni unaveni jak tady v sále, tak určitě i diváci u televizních obrazovek, nicméně upřímně já to beru jako takový svátek demokracie - tohle tady. Já vás překvapím a nemyslím to ironicky. Prostě navrhnout vyslovení nedůvěry vládě je svaté právo opozice, může to udělat. Když to tak cítí, má to udělat. Je to v pořádku, je to její výsostné právo a nikdo opozici v tomto nijak neomezuje.

Zároveň si kladu otázku a vždycky tam hledám nějakou elementární logiku, v tomhle případě mi tam chybí plán B, co bude následovat, nějaký smysl, to mi tam také chybí, protože v tomhle případě se časově celá řada věcí už před volbami stihnout nedá, a nějaký efekt. Tím mám na mysli třeba návrh nějaké jiné programové nebo tematické priority. Podle mě to dneska není ani jedno. A to teď nehodnotím kvalitu vlády, ale teď ten proces, proč je dnes tady zrovna tento bod.

Proč se vyslovuje běžně nedůvěra vládě? Vidím tam tři základní body. Buď opozice má svoji většinu a chce sestavit svoji vládu, která to bude dělat líp, která bude chytřejší, moudřejší, bude vědět, jak na to. Já nevím, jestli to je ta situace. Já jsem tady neslyšel, že by tady byl nový aspirant na premiéra. Neslyšel jsem nějaká jména. Pokud ta jména máte, tak bych se zeptal, jestli bych je mohl vidět. Druhý důvod je vyvolání předčasných voleb. I to je legitimní. Děje se tak někdy a asi by to nebyla žádná novinka. Podívejme se třeba na Itálii. Nicméně ani to není tento případ, protože v této chvíli to v zásadě, si myslím, ani teoreticky není možné. A kdyby se tak teoreticky stalo, tak byste se dostali do Guinessovy knihy rekordů, protože vyvolat předčasné volby několik týdnů před řádnými volbami, to si myslím, že se jen tak někde nestalo, takže ani vyvolání předčasných voleb. Pak mě napadá ještě přijít s nějakým svým závažným obsahovým tématem, typově třeba zavedení eura - třeba. Ani tohle není ten případ, protože ty koalice vzniklé teď před volbami se na těchhle základních věcech, jako je třeba zavedení eura, nebo přijetí Istanbulské úmluvy, neshodnou ani v rámci té svojí koalice. Koneckonců pár hlasování jsme tady měli na takové ty zásadní věci a poslanci těch dvou koalic se navzájem lišili v tom, jak hlasovali. Připomenu superhrubou mzdu, připomenu u exekucí zavedení teritoriality, euro - na to máme každý jiný názor, manželství pro všechny a podobně. To znamení ani to to není.

Notabene k tomu plánu B platí i to, že by bylo dobré tedy vědět, když se vysloví nedůvěra vládě, jaké budou následující kroky prezidenta republiky, který to pak má ve svých rukou. Jedna část opozice říká, že nechce jít do toho rizika, druhá pojďme vyslovit vládě nedůvěru bez ohledu na to. Tam není shoda ani v tomto pohledu, protože vy nevíte v této chvíli, nebo to není předjednáno, co udělá prezident republiky.