K často velmi emotivnímu rázu debaty o inkluzi přispívá, že málokteré téma ve školství je tak složitě uchopitelné. Na poli inkluze a „specifických vzdělávacích potřeb“ se pohybuje ohromná škála velmi rozdílných případů: Máme zde tělesně a smyslově postižené (chromé, němé, hluché, slepé a slabozraké), mentálně postižené (od velmi těžce postižených, kteří se sotva naučí samostatně jíst příborem, až po děti postižené tak lehce, že je i z odborného hlediska sporné, zda ještě jde o mentální postižení), dále pak nejrůznější případy poruch vnímání, komunikace a chování, které však nepředstavují mentální postižení (nejde o sníženou inteligenci) a navíc ještě samozřejmě Romy.

Z hlediska nedávných „inkluzivních“ změn školského zákona a jejich zavádění bychom si spoustu problémů byli ušetřili, kdybychom si dokázali přiznat, že v naší zemi v tuto chvíli ve skutečnosti řešíme nikoli inkluzi, ale romskou integraci. Pak by nebylo nutné rozpoutávat akci tak všeobsáhlou, že se snadno může stát nezvladatelnou. To by však bylo téma na samostatný článek.

Vše na míru… včetně vzdělávání

Z pouhého výčtu, koho všeho se typově „inkluze“ může týkat, je zřejmé, že ve skutečnosti je velmi obtížné o tom všem dohromady říct něco určitého, tím spíš stanovit paušální vhodné řešení. V důsledku toho jde o terén sice velmi svůdný, ale prakticky naprosto nevhodný k provádění populismu všeho druhu. Inkluze představuje opravdový gordický uzel vzdělávací politiky. Pokusím se nabídnout určité teze, které by snad mohly napomoci k jeho rozetnutí skrze překonání některých východisek, na nichž se dosavadní debata zasekla.

Především si povšimněme, že všemožné obory i fungování celé společnosti se radikálně individualizují. V IT se tomu říká „customizace“. Každý to zná z internetu a sociálních sítí: na základě analýzy velkých dat nám počítač nabízí reklamy nebo diskusní příspěvky, o nichž síť vyhodnotí, že by nás podle pozorované logiky našeho předchozího chování mohly zajímat. Děje se to ale i jinde. V důsledku rozvoje vědeckého poznání směřujeme k přesnější, personalizované medicíně založené na genetice. V budoucnosti stále více budeme dostávat léčbu na míru právě našeho organismu a jeho genové sklady, a stále více budeme umět řadě nemocí prostě předcházet.