Jasně to potvrdilo i následné vyjádření Donalda Trumpa na tiskové konferenci, kde hovořil o americkém řízení Venezuely, dokud »to bude potřeba«, o převzetí kontroly nad nerostným bohatstvím země americkými společnostmi i o hrozbě dalších vojenských úderů. Při všech výhradách vůči Madurovu nedemokratickému režimu je takový postup zcela nepřijatelný a odsouzeníhodný.

Pro Českou republiku s její pohnutou historií ve 20. století vyvolává právě odvlečení vrcholného představitele země do zahraničí a náznaky zřízení jakéhosi protektorátu nad Venezuelou obzvlášť trpkou pachuť. Pokračující rozklad systému mezinárodního práva, který je pro zemi naší velikosti hlavní zárukou bezpečnosti, je na začátku roku 2026 velmi špatnou zprávou. O to víc, že tento precedens bude nepochybně brzy využit jinými velmocemi na jiných místech světa.

V neposlední řadě obnažují venezuelské události pokrytectví a cynismus politiků bývalé pětikoalice. Rázem zapomněli na svá plamenná prohlášení o zločinnosti vnější agrese, o nedotknutelnosti svrchovanosti a nezávislosti suverénních států a o barbarství civilních obětí. Vysoké morální standardy u nich platí, jen když se to hodí. Jejich vlhké sny o zavádění liberální demokracie ve Venezuele dostávají tváří v tvář Trumpově mocenské hře dočista na frak.