Vážení členové Konfederace politických vězňů, vážené dámy a pánové.

Nevyhnutelně na tomto vzpomínkovém aktu každým rokem ubývá pamětníků. Těch, kteří patřili mezi oběti komunistického režimu v naší zemi. Přežili komunistické lágry a desítky let trvající perzekuci svých rodin, denně překonávali beznaděj spojenou s nemožností řídit svobodně svůj osud a dočkali se zázraku, pádu totalitní moci a našeho návratu mezi normální, demokratické země. V roce 1989 však již nemohli utvářet svůj život tak, jak by to rádi udělali v letech, kdy byli mladí a velké věci života se před nimi měly otevírat.

Pro ně se s nástupem komunismu otevřely brány temnoty, která na čtyřicet let pohltila jejich nejlepší síly, tvůrčí energii, sny, rodiny, přátele. A čas dohnat nejde. S tímto vědomím jste vy, bývalí političtí vězni, uskutečnili ve svobodné době něco zcela mimořádného. Soustavně se věnujete objasnění principu fungování totalitní moci. Toho, co dělá s člověkem, jaký má dopad na pevnost, hrdost, důstojnost a charakter jednotlivce i národa.

Díky vám vznikla kronika ztracených čtyřiceti let. Do každého jednotlivého osudu je vepsána krví značka rudé hvězdy, srpu a kladiva. Pro všechny budoucí generace jste shromáždili svědectví, které má být navždy varováním.