Vážený pane místopředsedo, vážené dámy a vážení pánové,

máme za sebou sedm hodin nebo ještě více debaty, která přinesla řadu argumentů a možná rozbouřila místy i vášně, ale myslím si, že bylo velmi dobré, že se Poslanecká sněmovna na této mimořádné schůzi dnes sešla a postavila se k otázce hluboké vládní krize, která přerůstá ve společenskou krizi.

V úvodu dnešní schůze promluvil, kromě těch, kteří tento bod na jednání navrhli, také místopředseda vlády ministr financí Andrej Babiš. Z celého jeho projevu jsem si velkými písmeny poznamenala název toho, oč se skutečně dnes jedná. Řekl, dnes se jedná o souboj o budoucnost této země, a to je jediné, v čem s ním naprosto a bezvýhradně souhlasím. Ten souboj o budoucnost naší země je velmi krásně vepsán v preambuli naší Ústavy. Dovolte mi, abych ji připomněla.

My občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku v čase obnovy samostatného českého státu, věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí koruny české i státnosti československé, odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku, jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti, jako součást rodiny evropských a světových demokracií, odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství, jsme odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu.

Tolik úryvek z preambule naší Ústavy. A já si myslím, že je to přesně to, oč nyní jde. O to, posilovat ono odhodlání, k němuž před 27 lety Česká republika vystoupila z doby komunistického temna, a je úkolem dnešní Poslanecké sněmovny, aby toto odhodlání v českých občanech posílila, nikoli aby jej oslabila tím, že budeme tolerovat to, čeho jsme v posledních dnech, v posledních týdnech svědky.