Inkluze, financování a propojení s praxí zůstávají klíčovými výzvami. Královéhradecký kraj má dlouhodobě stabilní a poměrně dobře rozvětvenou síť škol všech stupňů. Od mateřských škol až po odborné školy a gymnázia, kraj nabízí široké spektrum vzdělávacích příležitostí. Přesto se stále častěji ukazuje, že i přes dílčí úspěchy stojí region před výzvami, které nelze ignorovat. Z pohledu člověka, který se ve školství pohybuje denně, vidíme nejen statistiky, ale především konkrétní situace žáků, učitelů, rodičů i zřizovatelů.
V oblasti předškolního a základního vzdělávání je zřejmá určitá stabilita, která ale zároveň přináší známky stagnace. Počet dětí v mateřských školách se drží relativně vysoko, ale systém naráží na personální limity a nedostatek prostoru pro individuální přístup.
V základních školách se sice daří udržet kvalitu výuky, nicméně začíná se naplno projevovat demografický pokles a s ním spojené obavy o budoucí udržitelnost některých menších škol. Učitelé se stále více potýkají s administrativní zátěží a náročností práce v inkluzivním prostředí, kde nestačí jen učit – čím dál častěji suplují roli psychologa, asistenta sociálních služeb i krizového interventa.
Ing. Irena Němcová
Střední a odborné školství tvoří důležitou páteř regionálního vzdělávání, ale zároveň ukazuje na hlubší strukturální problémy. Učební obory dlouhodobě trpí nízkým zájmem a společenskou prestiží, což je v přímém rozporu s potřebami trhu práce. Technicky zaměření absolventi chybějí takřka ve všech oborech, od elektrotechniky přes strojírenství až po gastronomii a stavebnictví.
Řada firem by ráda spolupracovala se školami, a některé tak i činí velmi úspěšně, nicméně celková propojenost vzdělávání a praxe stále není samozřejmostí. Absence uceleného systému duálního vzdělávání snižuje atraktivitu učebních oborů a komplikuje adaptaci mladých lidí na reálné pracovní prostředí.
Máte se koncem léta roku 2025 lépe než koncem léta roku 2021?Anketa
Jedním z nejsložitějších témat, které v praxi rezonuje napříč celým školstvím, je inkluze. Myšlenka společného vzdělávání všech dětí je bezesporu správná a lidsky pochopitelná, ale způsob její realizace zůstává problematický. Školy čelí nepoměru mezi očekáváním a možnostmi. Zřizovatelé často narážejí na limity rozpočtů, zatímco ředitelé škol musí balancovat mezi zajištěním rovného přístupu a udržením kvality výuky.
Asistenti pedagoga představují nezbytnou podporu, ale jejich financování výrazně zatěžuje školní rozpočty. V kombinaci s nedostatkem dostupné odborné péče o žáky (např. školních psychologů či speciálních pedagogů) se celá zátěž přesouvá na běžné učitele, kteří jsou často na hraně svých možností.
Modernizace škol probíhá, a to především díky evropským projektům a dotačním titulům. Mnohé školy tak mohly vybavit své učebny, laboratoře či dílny novou technikou, pořídit kompenzační pomůcky nebo zajistit bezbariérové přístupy. Přesto zůstávají rozdíly mezi školami v krajských městech a těmi v menších obcích citelné. Zejména děti se speciálními vzdělávacími potřebami v odlehlejších částech kraje nemají vždy rovný přístup k odbornému vzdělávání, což posiluje nerovnosti.
Z hlediska výstupů vzdělávacího systému je dnes největší nedostatek u absolventů učebních oborů s technickým zaměřením. Rodiče často volí maturitní obory i tam, kde by dítě spíše vyniklo v praktickém oboru. Tlak na všeobecné vzdělání, v kombinaci s obavou z nízké prestiže učňovského školství, vytváří paradoxní situaci: máme dost maturantů, ale málo kvalifikovaných pracovníků, které firmy zoufale hledají. Potřebujeme systémově zvýšit atraktivitu řemesel, ať už formou stipendií, duálního vzdělávání, nebo podporou kvalitních praxí ve firmách.
Přes všechny zmíněné problémy je cítit, že v regionu existuje silná vůle ke zlepšení. Mnohé školy spolupracují s firmami, zapojují se do projektů, nabízejí výměnné stáže a vytvářejí prostor pro osobní rozvoj pedagogů i žáků. Vedení kraje i jednotlivých obcí se snaží podporovat vzdělávání jako klíčovou oblast, ale stále narážíme na nedostatečné systémové financování a narůstající byrokracii. Učitelé jsou motivováni, ale potřebují reálnou podporu – ať už legislativní, metodickou nebo personální.
Věřím, že pokud budeme o problémech mluvit otevřeně, nikoli formálně či na základě tabulek, ale skutečně z praxe, můžeme dosáhnout změn. Školství není jen soubor čísel a strategií – jsou to lidé. A pokud jim vytvoříme důstojné podmínky, budou dělat zázraky i v systému, který zdaleka není ideální.
Psali jsme:
Článek byl převzat z Profilu Ing. Irena Němcová
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Je nutné systémově zvýšit atraktivitu řemesel?
autor: PV
