Konec Nečasovy vlády, její aféry a ekvilibristika, spolu s úpadkem a rozkladem ODS, opět významně nahrály volebním preferencím ČSSD. Místo toho, aby těchto devíz tato strana využila ve svůj prospěch, rozhořel se v jejím vedení boj o vládní pozice a dokonce i o post premiéra, o který chtěly některé kariéristické kruhy připravit současného předsedu ČSSD Bohuslava Sobotku.

Bohuslavu Sobotkovi bylo možné v minulosti vyčíst leccos, např. i to, že přímo po absolvování vysoké školy přešel bez jakékoliv praxe přímo do politiky, dále to, že jako nezkušený mladík udělal řadu chyb ve funkci ministra financí, že nepřesvědčil faktického vítěze parlamentních voleb a lídra ČSSD Jiřího Paroubka, aby z předsednického postu, ani po podrazech způsobených nepravdivou tzv. „Kubiceho zprávou“, ze strany neodcházela rovněž to, že nenavrhl jako kandidáta na českého prezidenta bývalého předsedu ČSSD Miloše Zemana, který byl při minulé prezidentské volbě zlikvidován přímo vlastními lidmi, ale navrhl Jiřího Dientsbiera, kterého se tímto způsobem vlastně chtělo vedení ČSSD fakticky rovněž zbavit.

I přes všechny tyto problémy je víc než jasné, že příští parlamentní volby ČSSD vyhraje, hodně hlasů získá i KSČM a díky příznivcům Miloše Zemana bude určitě skórovat i dnes spíše levostředová SPOZ, která mimo Miloše Zemana však žádné výrazné osobnosti ve svých řadách nemá, byť se většina kariéristů vždycky přidává pouze na stranu vítěze, nikoliv poraženého. Navíc tato strana „jednoho muže“ nemá takřka žádný volební program a zatím se skutečně pouze jeví jako strana na podporu samotného Miloše Zemana, než skutečný politický subjekt. Vzhledem však k tomu, že prezident Miloš Zeman nepozval po svém zvolení na Pražský hrad předsedy všech politických stran, což by bylo opravdu státnické, ale pouze vedení stran parlamentních a neprohodil ani pár zdvořilostních frází s bývalým významným předsedou ČSSD a vítězem minulých parlamentních voleb Jiřím Paroubkem, který nyní vede novou moderní levicovou stranu LEV 21, která jako jediná Miloše Zemana v prezidentské volbě výrazně podpořila, nejeví se jeho dosavadní role jako role prezidenta – sjednotitele, za kterého se sám pan prezident označil a který by měl všechny naše levicové strany, tj. ČSSD, KSČM, SPOZ a LEV 21 sjednotit v levý blok, který by pak mohl kandidovat společně a zajistit si tak výrazné vítězství prezentující cca 140 poslanců v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, ale spíše jako prezidenta mstitele, který se, byť již dosáhl úplně nejvyššího postu, stále nedokáže povznést nad problémy minulosti, snaží se řešit minulé neshody nejen lstí, ale i silou a hledá záminky, jak českou levici nejen nesjednotit, ale spíše rozeštvat.