České vesnice, vesničky a osady, kde byli tamní lidé celá léta šťastní, protože se tam narodili, chodili do jeslí, do školky a v řadě obcí i do základní školy, začínali tam sportovat, neboť v každé, i v té nejmenší vesničce, se našla řada dobrovolníků, kteří tam ve svém volně, a hlavně zadarmo, vedli nějaký sportovní, většinou fotbalový oddíl, takže se tamní mládež neflákala od ničeho k ničemu, nefetovala, nekradla a nepřepadala důchodce, se dnes hodně mění.

Lidé tam dříve většinou pracovali v zemědělství, lesnictví a v řemeslné přidružené výrobě, již od nepaměti si pomáhali, a to nejen při zemědělských pracích na soukromých políčkách a záhumenkách, ale i při výstavbě rodinných domků, i v dalších oblastech prospěšné činnosti. V každé vesničce byl sbor dobrovolných hasičů, který opravdu fungoval, byla tam alespoň jedna hospůdka, kde se takřka denně projednávaly obci prospěšné akce a brigády, a také kulturní dům, kde bylo většinou i místní kino, byla tam pošta, která opravdu fungovala celý den, byla tam minimálně jedna prodejna potravin a ve větších obcích i specializované řeznictví a byl tam i další „servis“, včetně celodenní pravidelné dopravy do nejbližšího města, takže si tam občané opravdu vystačili a takřka každá česká vesnice byla naprosto soběstačná. To však již dnes, hlavně „díky“ demokratickým reformátorům, kteří nejen zemědělství, ale ani vesnici a tam žijícím lidem, vůbec nerozumí a vymýšlí megalomanské projekty v hlavním městě a okolí, začíná být minulostí.

V řadě našich vesnic a vesniček byla po revoluci 1989/1990 zrušena Jednotná zemědělská družstva, která celá léta nejen zaměstnávala takřka všechny práce schopné obyvatele vesnice, kteří nemuseli nikam za prací dojíždět, ale současně je „uživila“, neboť potravinová soběstačnost tehdejšího zemědělství, včetně pestrosti nabídky zemědělských produktů a potravin od brambor, přes kvalitní zeleninu až po víno z našich vinohradů, nám záviděli i ve „vysněném“ západním světě a často se na naše zemědělské podniky jezdili dívat, a to nejen do výkladních skříní, jakou byly například, dnes již zcela zpustlé, Slušovice.