Je třeba konstatovat, že Martin Pecina, ač původně o problematice vnitra neměl ani páru,  byl nakonec poměrně dobrým ministrem vnitra, neboť si tehdy za svého prvního náměstka, pro vnitřní bezpečnost, který zodpovídá, mimo jiné i za činnost Policie České republiky, vybral velmi zkušeného policistu, plukovníka JUDr. Jiřího Komorouse, bývalého ředitele Protidrogové brigády Policie České republiky, tedy člověka, za kterým je více než 20 let kvalitní policejní práce, který policejní práci rozumí a za jehož řízení dosahoval tento prestižní policejní útvar vynikajících výsledků a byl doslova „výkladní skříní“ Policie České republiky. Přesto, že se proti nominaci plukovníka Komorouse tehdy postavila řada chartistů, novinářů a jiných pisálků bojujících za „čistotu“ demokracie, kteří na něho „vytahovali“ leccos, Martin Pecina se nenechal odradit a Komorouse si uchránil, což bylo jedině dobře, neboť od toho se také pak odvíjela jejich úspěšná spolupráce, která Policii České republiky významně pomohla.

Pan Martin Pecina, jako správný ministr vnitra, práci policie nikdy v médiích veřejně nekritizoval a nechal ji pracovat podle příslušných zákonů, do vyšetřování trestné činnosti zásadně nezasahoval, problémy policie řešil interně s policejním prezidentem a bez médií, hodnotil ji naprosto objektivně, nastartoval důsledný boj proti sílícímu extrémizmu a hlavně - dokázal pro policii opatřit nezbytné finanční prostředky. Ve funkci ministra vnitra Martin Pecina tehdy také zabránil řadě škod, které na ministerstvu vnitra napáchal jeho předchůdce Ivan Langer z ODS a dokázal zastavit i Langerem započatý proces zcela nesmyslného rozprodávání ministerských a policejních objektů, včetně rezortních lázeňských a rehabilitačních zařízení a budov a dokonce i samotné budovy Policejního prezídia České republiky v Praze, k čemuž už naštěstí nedošlo, neboť Ivan Langer musel z funkce ministra odejít.

Po odchodu ministra Ivana Langera však nastalo období dalšího finančního tunelování ministerstva vnitra, které započal ihned z počátku svého působení zcela nekompetentní populista Radek John, který, aby národu ukázal, jak dokáže šetřit, z rozpočtu troufale a bezmyšlenkovitě odejmul celých 7 miliard korun, leč očekávaný potlesk nepřišel a tvář televize Nova poněkud brzy vybledla. Poté v něm pokračoval i jeho nástupce, jinak celkem málomluvný až netečný a dobrosrdečně vyhlížející vousáč „Rumcajzova“ typu Jan Kubice, kterému, kdyby ho člověk neznal (resp. kdyby neznal ničivé výsledky jeho neuvážené činnosti), by byl klidně ochoten dát mu i korunu na pivo. Ten, aby se ve funkci udržel co nejdéle, neboť to pro něj byla zcela mimořádná „trafika“ za likvidaci inteligentního, pracovitého, průbojného a tudíž pro pravici v čele s ODS značně nebezpečného tehdejšího vůdce ČSSD Jiřího Paroubka těsně před parlamentními volbami, pomocí nepravdivé tzv. „Kubiceho zprávy“, žádné finance nikdy nežádal a jen slepě škrtal podle přání pana „finančního Kalouska“.