Když tak sleduji politické dění v naší zemi, jsem stále více znechucen a také stále více přesvědčen o tom, že do politiky by měli vstupovat pouze lidé, kteří jsou již skutečnými odborníky v problematice, do které chtějí mluvit. Měli by to být lidé dostatečně vyzrálí, za kterými je již vidět jejich usilovná práce, a hlavně její hmatatelné výsledky sloužící celé naší společnosti. Musí to být ovšem také lidé slušní, čestní, pracovití a obětaví, kteří mají skutečně ty nejlepší předpoklady vykonat mnoho dobrého pro občany naší země.

Dnes je tomu ovšem tak, že do politiky vstupuje kde kdo, od skutečných starců, kteří sice určitě mají mnoho znalostí a životních zkušeností využitelných v politice, nebo je kdysi skutečně měli, ale je otázkou, zda je také nyní ještě dokáží, ve prospěch občanů této země využít, zda jsou ve svém věku ještě vůbec schopni absolvovat akcemi neskutečně nabité každodenní programy, služební cesty a veřejná vystoupení, zůstat po celou dobu pozorní a skutečně tam pracovat, či zda tam sice fyzicky jsou, duchem ovšem nikoliv, protože kam přijedou, tam ku posměchu celého národa spí. Pokud je někdo vážně nemocen a musí dodržovat určitý léčebný režim, aby byl vůbec schopen fungovat jako člověk, měl by být natolik soudný, že do politiky nepůjde a nevidí-li to on sám, je třeba, aby mu to citlivě vysvětlili i jeho spolustraníci či dokonce občané.

Obdobný problém je u kariéristicky zaměřených mladých lidí, kteří jsou dnes většinou nebývale ambiciózní a bez ohledu na skutečnost, že sotva „vylezli“ ze školy, vlastně ještě nikde pořádně nepracovali, nevytvořili tudíž, pro společnost, žádné hodnoty a navíc nemají takřka žádné životní zkušenosti, se díky své aroganci, drzosti a někdy i vysoké protekci, doslova „cpou“ i do nejvyšších pater české politiky. Naskýtá se otázka, co chtějí tito arogantní mladíčci a slečinky v politice udělat pro lidi, když sami nic ještě neumí? Když znají pouze nějaké naučené fráze či postupy, o kterých se mnohdy ještě ani neví, jak se projeví po uvedení do praxe? Jsem přesvědčen, že byť žijeme v demokracii, ani takovíto mladíci, slečny či mladičké dámy, nemají ve vrcholné politice co pohledávat, neboť přínos jejich práce pro občany bude v každém případě pouze minimální a to si dnes již nemůžeme dovolit.  Možná, že někteří ti starci, kteří jsou v naší politice pouze tzv. „do počtu“ a myslí si, že by to bez nich nešlo, a je jich tam i nyní ještě poměrně dost, se na tyto načinčané slečinky rádi podívají, asi jako každý normální chlap, a třeba jim to i zvedne náladu, ale to je pro dobrou politiku dost málo.

Jsem přesvědčen, že ve vrcholné politice nemají vůbec co dělat různí studenti, kteří mají zejména studovat, aby se opravdu něco naučili, pak v konkrétním oboru prokázali, že něco umí a pak by měli, budou-li mít tu potřebu a budou-li je občané chtít volit, začít v komunální politice na nejnižším stupni, tj. na úrovni obce, případně maximálně v některé menší městské části malého města. A teprve, když tam svou politickou a odbornou prací prokáží, že umí politicky pracovat a jsou slušní k lidem, může jim být nabídnuta kandidatura do výše postavené kandidátky, např. pro město či kraj. Řada z těchto kandidátů se pochopitelně neosvědčí, protože se prokáže, že neumí mluvit k lidem, lidem nenaslouchají, někteří dokonce lidmi pohrdají, někteří mají tendenci funkce zneužívat ve svůj prospěch či dokonce brát úplatky a tito lidé přirozeně z politiky vypadnou, protože neschopní či úplatní politici podléhající různým lobbistům a mafiánským strukturám, ale také i politici schopní úplně všeho, jsou na všech úrovních politiky pro občany značným nebezpečím.

Ideální by opravdu bylo, kdyby ve vrcholné politice byli skutečně jen po všech stránkách „špičkoví“ lidé, nejlepší odborníci nabití vědomostmi, informacemi a zkušenostmi, kteří mají skutečně rádi naši krásnou zem a lidi, kteří zde žijí, a kteří jsou ochotni obětovat své pohodlí a často i rodinu ve prospěch všech občanů, protože mají sociální cítění a není jim jedno, jak naši lidé dnes u nás žijí. Pokud jde o věk, bylo by vhodné stanovit určitá pravidla možného vstupu do aktivní politiky, např. tak, že občané ve věku od 18 do 30 let by měli v každém případě začínat v komunální politice na úrovni obce, ve věku od 30 do 40 let na úrovni kraje či velkého města a teprve od 40 let věku by mohli mít, již osvědčení komunální politici, právo kandidovat do nejvyšších postů (např. hejtman či primátor) a také do nejvyšších pater české politiky, zejména do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a do Senátu. A ti, kteří se osvědčí na těchto nejvyšších postech české politické scény, by pak mohli být navrženi i ke kandidatuře na funkci prezidenta České republiky, protože navrhnout tam každého, kdo v kdejaké hospodě vykládá své rozumy u piva, radil by tam i předsedovi vlády, jak by to měl dělat, apod., a přitom ani nechodí k volbám, je pohrdání lidem této země a drzostí nejvyššího kalibru, stejně tak, jako navrhnout tam někoho, kdo je sice majetným podnikatelem či umělcem, ale kdo v politice nikdy nebyl, nic o ní neví, nemá ani politické zkušenosti, natož příslušné vzdělání, a je jen populistickým papouškem toho, co chtějí lidé v určité lokalitě slyšet, je velmi nešťastné. A bohužel, tyto tendence dnes již můžeme vidět.