Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři,

dovolte mi, abych stručně uvedl legislativní návrh Pardubického kraje, který byl schválen zastupitelstvem kraje už na podzim minulého roku, ale k této legislativní iniciativě se buď svou vlastní legislativní iniciativou či usnesením připojily i další kraje. Tato novela, kterou jsme předložili, tak se tváří jako velmi jednoduchá a technická, nicméně má v rámci českého právního řádu dalekosáhlé dopady. My jako zástupci územních samospráv, protože tato věc byla projednána jak se sdružením místních samospráv, tak Svazem měst a obcí, chceme jednou provždy učinit za dost výkladu správního řádu, zejména v oblasti podjatosti a tedy § 14 správního řádu. Poradit si s tím termínem tzv. systémové podjatosti, se kterým se setkáváme v poslední době velmi často. Systémová podjatost bývá namítána ve věcech, kdy úředník územního samosprávného celku má rozhodovat ve správním řízení ve věci daného samotného územního samosprávného celku. Je to záležitost výkladová, protože s pojmem systémová podjatost se setkáváme až na základě judikatury. Ale chci zdůraznit, že ani judikatura k problému systémové podjatosti nebyla totožná. Měla svůj vývoj.

My se vlastně tímto definitivně také vyrovnáme se spojeným modelem veřejné správy, který u nás má dlouhou historii, od 19. století, který byl od 1. 1. 2003 posílen vznikem obcí s rozšířenou působností a tou další kategorizací obcí s pověřeným obecním úřadem, obcemi, samozřejmě tato záležitost se týká i krajů, krajských úřadů, protože pokud kraje ze zákona a stejně tak i obce vykonávají vedle samostatné působnosti působnost také přenesenou, tak je logické, že rozhodují i v prvním stupni či druhém stupni o záležitostech územního samosprávného celku jako takového.