Zatímco většina našich médií bubnuje do boje články o tom, jak NATO vyzbrojí Ukrajinu, aby mohla konečně zatočit s proruskými separatisty (což je následně opakovaně dementováno, nejdříve že jen některé státy a nakonec že jen nebojové vybavení) tak ve skutečnosti je „Game Over“. Text o víkendu zveřejněné mírové smlouvy o zastavení bojů zní naprosto jednoznačně: speciální statut Doněcké a Luhaňské oblasti, amnestie pro všechny kombatanty a další splněné požadavky, které východoukrajinští rebelové od počátku požadovali.

Jakkoliv můžeme kvitovat, že konečně skončí boje, které stály zatím přes dva tisíce životů normálních obyvatel východní Ukrajiny, tak je jednoznačně zřejmé, že se jedná o vítězství tzv. Doněcké republiky (s Ruskem za zády) a o porážku Ukrajiny. Je ale nutné ihned dodat, že Ukrajinský prezident Porošenko neměl na vybranou, zda mírovou smlouvu podepsat či nepodepsat. Zatímco totiž evropská média přinášela opakované zprávy o vítězném postupu ukrajinské armády a dobrovolnických brigád Národní gardy, bylo v nenadálém obratu vojenské situace zničeno zhruba dvojnásobné množství ukrajinských brigád než má k dispozici Česká armáda v plném bojovém stavu.

Z dostupných informací, zejména z amatérských videí a snímků zničené ukrajinské techniky je zřejmé, že k obratu došlo pravděpodobně nasazením obrovské síly dělostřelectva a taktických raket s nebývalou mírou přesnosti. Jsou vidět totálně zničené kolony obrněné techniky, kde každý jednotlivý tank či vozidlo obdrželo přesný zásah v tom místě, kde se v danou chvíli nacházelo. To by mohlo ukazovat na fakt, že povstalce v posledních týdnech podporovala ničivá síla, která zřejmě měla dokonalý přehled o tom, kde se jednotlivá vozidla nacházela a dělostřelectvo disponovalo real-time systémem velení s napojením na satelitní systém. Touto technikou disponuje pouze několik světových mocností.

Taktéž je zajímavý fakt, že naprostá většina totálně zničených jednotek patřila k nechvalně proslulým dobrovolnickým praporům Národní gardy, které se skládali zejména s příznivců ultranacionalistických stran jako je Svoboda a Pravý sektor. Tyto dobrovolnické jednotky si před svým zničením stěžovaly na to, že jim nikdo nepřišel na pomoc. Opravdu není jednoduché zbavit se myšlenky, že v případě Ukrajiny se hraje vyšší hra – možná několik her dohromady a že před nečekaným příměřím došlo k nějaké dohodě s cílem zbavit se politických oponentů. Ono totiž mít v zemi část stranického aparátu disponující silně vyzbrojenými příznivci není zrovna předpoklad stability. Ostatně příslušníci těchto jednotek se v rozhovorech nijak netajili ani tím, že často postupují v rozporu s ženevskými konvencemi ale ani tím, že jejich cílem je, po té co si to vyřídí s ruskými okupanty, pochod na Kyjev.