1. Jak to je se mzdami

Pod diskusemi o řecké ekonomice se stále vracíme k tomu, že Řekové mají „vysoké“ platy a my nízké. Za „plat“ přitom každý považuje to, co si „odnese domů“. Ale je v tom zádrhel, neb ekonomicky (i logicky) je podstatnější to, kolik za naši práci zaplatí ten, pro koho pracujeme.

U nás je od začátku „kapitalismu“ nastaven poněkud „socialistický“ systém „neviditelné daně“, kdy kromě daní a odvodů z mzdy (ty tvoří většinu rozdílu mezi hrubou mzdou a „platem“), jde z naší ceny práce velká část státu přímo od zaměstnavatele. Výší této daně jsme na špičce Evropy.

V číslech to znamená, že zaměstnanec s hrubou mzdou 25 000 Kč dostává slušných 19 295 korun „platu“ na ruku, ovšem jeho práce má „hodnotu“ 33 500 korun (tolik za ni platí zaměstnavatel), jenže stát mu z ní odkrojí přes 42 procent.

Pokud máme pocit, že jsme neevropsky málo placeni, nezapomeňme, kam a jak velká část naší mzdy „odtéká“. Co za to dostáváme? Třeba jídlo a ubytování v nemocnici zdarma, hromadnou dopravu v Praze za 10 korun denně. Ale i nesmyslné státní zakázky a investice. Nevím, zda to je „dobrý deal“.