V současné kapitalistické společnosti je rovněž trend „vysát“ z člověka co nejvíce jeho pracovního potenciálu a co nejméně do lidské síly investovat. A když tedy síly dojdou, a že po padesátce začínají ubývat, tak se tito lidé pro své zaměstnavatele stávají neatraktivními. Jsou zákonitě pomalejší a pro zaměstnavatele zaměřené jen na rychlý a maximální zisk i drazí, protože díky svému věku, a hlavně pracovním zkušenostem, jsou zařazeni v nejvyšším stupni platové tabulky. Zaměstnavatelé se začínají ohlížet po mladší, levnější a výkonnější síle. A to se děje v době, kdy se prodlužuje věk pro odchod do důchodu.

Je nutné bořit mýty o pracujících po padesátce. Jsou možná pomalejší, ale jejich zkušenosti, zodpovědnost, ale i loajalita to zaměstnavateli mnohonásobně vykompenzují.

Debata kolem stárnutí by se neměla omezovat jen na problém „stárnutí pracovní síly“. Nejen prací živ je člověk, nejen v práci se realizuje pokrok společnosti. Je třeba se zaměřit i na další aspekty soužití generací, předávání zkušeností a nabízet i jiné formy aktivit, které nemusí být vnímány jako „produktivní“.