Konečně jsme se dozvěděli, jak to naše pětipartnerská vláda zvládla, a už teď se nám daří o kousek lépe, protože za pět minut dvanáct nám sdělila, co dělat. Říkali, že to dělají na poslední chvíli, což osobně nechápu. Mohli to klidně udělat hned po nástupu do vlády (přece se na to dlouhodobě připravovali a recept měli celou volební kampaň), nebo při začátku vojenského dobrodružství Ruska, nebo při nekontrolovaném růstu cen tepla a energií, nebo při růstu inflace. Prostě kdykoliv předtím. Ale zvolili tento čas.
Je potřeba dodat, že touto proklamací a jasným signálem to nekončí. Ještě nás čeká projednávání ve Sněmovně. Tady se zase připravme na maximální osekání prostoru pro jakékoliv projednání, nebo, nedej bože, vyjádření jiného názoru strany Pětikoalice. A pak ještě pan prezident. Ten už je ale obalen správným týmem, který mu nedovolí zlobit.
V tomto případě není možné také úplně sázet na absolutní čísla. Nabízí se poučení z vládou prosazené daně z neočekávaných zisků (windfalltax), která na začátku měla přinést 100 miliard a ve finále to bude mnohokrát méně. Ona vlastně vyhnala podnikatele mimo Českou republiku. Další vějičkou, na kterou, prosím, neskočme, jsou sliby o nižších cenách. Například knih. A levnějších potravin. Protože budou spadat do mírnějšího pásma DPH. Teprve trh a kartel velkých řetězců rozhodne, jestli vůbec něco z toho drobný zákazník uvidí.
Celková hromádka úspor pak má dvě vady. Chybí v ní jasný plán, o kolik a kdy stát ušetří. A také skutečné dopady na občana. Je totiž holou lží, že se daně zvyšovat nebudou, jak slibovala ODS. Budou. Že se tyto kroky neprojeví v peněženkách lidí. Projeví. Snad jediné, co zůstává jako holá pravda, je tvrzení předsedkyně TOP 09 Pekarové-Adamové, že to bude bolet. Bude, obyčejné lidi. Paní Pekarovou-Adamovou ani trochu.
Zavedenou praxí české ekonomiky je to, že všechny náklady státu nakonec odnese občan, tedy koncový zákazník. Ten platí natvrdo. S DPH, pevné ceny. Bez ohledu na cokoliv. Proto když už chce náš stát prostřednictvím Bratrstva Strakovy akademie šetřit, měl by se na to dívat optikou peněženky občana. A možná se špetkou selského rozumu. Dluhy se totiž musí platit. A jestli někdo v naší republice dluhy platí, tak jsou to občané naší země. Ti i kdyby nechtěli, tak je hned začne řešit finančák, banka, pak sociálka, zdravotka… Znáte to, ne? Jak se díváte na televizi, v které vám premiér sděluje, že vás nenechá padnout, a vy držíte obálku z pruhem. A na úřadě je každému vyslaný silný signál úplně lhostejný.
Ale zpět ke skutečným úsporám. Kdyby tedy chtěl stát skutečně šetřit, začne u sebe. A hned máme čtyři oblasti, které by pomohly provoz státu výrazně snížit. Je to jednoduché zrušení pokusu-omylu při zřizování tří ministerských postů. Ty vznikly po posledních volbách a jsou dárkem koaličním partnerům, aby taky měli v partě svého kluka nebo holku, jinými slovy zařídili trafiku jinak nepoužitelným straníkům. Jde o ministryni pro vědu a výzkum, ministra pro Evropské záležitosti a místopředsedu vlády pro digitalizaci. Naprosto bezobsažné agendy, bez konkrétních výsledků, které ročně nafukují rozpočet Úřadu vlády o stovky milionů korun.
Příklad za všechny: „Ministerstvo pro EU - Celkem s těmito mandáty vzniklo na Úřadu vlády 74 nových míst, u nichž se počítalo se zvýšením objemu peněz na platy téměř o 43 milionů korun. Na dotaz, kolik v současné době ministerstvo pro evropské záležitosti ročně stojí, jeho zástupci zatím neodpověděli.“ Další post skoro připomíná scénu ze slavného filmu: Dobrý den, je ještě ve vládě paní ministryně Langšádlová? A mohli bychom jí vidět?
Další úsporou by pak bylo okamžité zrušení všech pirátských postů v různých institucích, které vznikly jako náhražka za fiasko ve volbách. Tam bych viděl také poměrně slušnou úsporu státních peněz. No a z dlouhodobého hlediska se nabízí slučování ministerstev. Ministr zdravotnictví Válek dneska obchoduje s léčivy a přesouvá leteckou záchranku z letiště v Líních, tak by mohl tento resort úplně v pohodě přejít pod MPO. Stejně jako amatérský mlynář, ministr zemědělství Nekula. Ten zase obchoduje s německou moukou pro řetězec Lidl. Jednoduše řečeno, kdyby stát chtěl, dokázal by potřebné prostředky na konsolidaci rozpočtu najít u sebe, a ne v peněženkách svých občanů.
Dalším tématem, kterého se tisková konference vůbec nedotkla, je zdanění nadnárodních korporací jako Google a Meta, kde lze očekávat výběr v řádu miliard, ale nic… Nesmíme zapomenout ani na solární business, kde lítají další miliardy, ale zase nic… Komu tato vláda vlastně slouží.
Na začátku tiskové konference, která zkazila chuť k obědu tomu, kdo byl tak odvážný, že si ji k obědu dal, řekl premiér toto: „Nečekáme slova chvály a nečekáme pochopení“, konec citace. Má pravdu, předseda.
Je třeba dodat, že úspory na straně občanů a firem, ve formě vyšších daní a odvodů státu, budou přeneseny do zákonných norem a lidi budou muset platit. Úspory na straně státu zůstávají ve formě jakéhosi příslibu a ruku na srdce, věří ještě vůbec někdo slibům Fialovy vlády?
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
