Návrh ministra Chládka přikázat rodičům, aby posílali do mateřské školy pětileté děti povinně, k tomu jednoznačně spěje. A ani deklarovaná „pomoc" těm dětem, které nemají to štěstí, aby žily v prostředí, co by je pečlivě připravilo na budoucnost, tento přístup neomlouvá.

Chceme-li těmto dětem opravdu pomoci, musíme přesvědčit alespoň jednoho z rodičů, že se jim chodit do mateřské školy vyplatí. Že je ve prospěch rodičů i dítěte, aby jejich potomek byl mezi dalšími dětmi nebo v přípravné třídě, kde má nejen zajištěno místo, ale i pečlivé a citlivé vedení. A v neposlední řadě také teplý oběd. Účinnou pomocí by byly také například kurzy pro maminky či otce. V kultivovaném prostředí by se měli možnost učit sami nebo s dětmi všemu, co je potřeba k úspěšnému zvládnutí základní školy. Chce-li si některý pečlivý a odpovědný rodič přece jen užít ve svobodě poslední předškolní rok, musí zvolit individuální vzdělávání. Přesněji řečeno, musí se nechat kontrolovat: Máte správné pomůcky? Dodržujete hygienické normy? A co bezpečnost? Musíte se nechat v průběhu roku několikrát přezkoušet!

Až do tohoto momentu je to možná jen nepříjemný zásah do rodinného života. Možnost domácího vzdělávání ale platí pouze pro rodiče s maturitou. Vyučená matka či otec, nebo dokonce rodiče se základním vzděláním, stát nehodlá uznat za kompetentní, aby vychovali své dítě plnohodnotně pro první třídu.