Dámy a pánové, dovolím si říci několik poznámek. Jsem ráda, že v několika diskusích, které jsme mohli vést, poslanci ze všech politických stran s paní ministryní, se podařilo vyjasnit, že skutečně je nutné na maximum prodloužit období mezi prvním a druhým čtením, i když svá úskalí to má. Protože se druhým čtením počítáme na přelomu února a března a mezitím nejen že proběhnou Vánoce, ale budou probíhat také jarní prázdniny atd. a takový finiš konce prvního pololetí, takže pro skutečnou opravdovou práci v terénu, do které bychom se opravdu museli zapojit všichni, moc času nebude a bude to muset být opravdu velmi, velmi intenzivní.

Když tady paní zpravodajka mluvila o tom, že má do sebe zapadat pozitivní změna ve školství, že do sebe má zapadat navýšení rozpočtu, změna financování a kariérní řád, dovolím si upozornit, že tyhle věci jsou správné. Když se ale jedna z nich udělá špatně, zejména ta změna financování a kariérní řád a nebude se při těch obou změnách přemýšlet komplexně o škole jako organismu, jako živém organismu, tak to nemusí přinést automaticky pozitivní změnu ve školství. Třeba u té změny financování. Pokud budeme mluvit o změně financování a zároveň nedáme jasně najevo, že jsme si vědomi, že před x měsíci jsme schválili inkluzi, která nemůže být pozitivní, když neprovedeme záměrné snížení počtu žáků ve třídě, tak tady už narážíme u změny financování školství, že tady to důsledně vůbec neděláme.

A stejně tak když se bavíme o kariérním řádu, tak se to nesmí smrsknout na nějaké tabulky, že - nedělejme si iluze. Učitelé mají velice obtížnou práci v terénu a oni opravdu za to, aby dostali červený puntík a hvězdičku a poskočili v nějaké tabulce a dostali o tisíc korun víc nebo o dva tisíce korun víc, je to skutečně dostatečně motivační? Máme-li provést dobře tu změnu, a to je přechod na kvalifikační stupně v rámci učitelů, což TOP 09 dlouhodobě podporovala, tak nesmíme zapomenout na jednu podstatnou fázi. Nemůžeme přece říkat, že uděláme nějaké atestační zkoušení nebo proces, kde budeme správně hodnotit, jestli učitel roste metodicky, jestli roste ve své odborné způsobilosti, jestli roste v tom, že chápe, jak jeho práce je v kontextu školy nebo v kontextu města, ale musíme tam ještě udělat ten první krok. Má-li někdo růst, musí vědět, jak na tom je původně. To znamená, že bez toho, aby učitelé dostali podporu v tom, že vlastně provedou nejdříve reflexi své vlastní práce, že jim někdo řekne, toto jsou tvé silné stránky, toto jsou tvé slabé stránky a tady se máš zlepšovat a tady jsi vynikající, tady prostě to jenom nezapomeň, jenom se nepřestaň rozvíjet, tak bez tohoto kroku, jak se ten učitel má správně rozvíjet?

Pak si dovolím - a bez pocitu osobního rozvoje toho učitele, to každý opravdu chce, věřte mi, že to každý učitel chce, tak bez tohoto vnitřního hnacího motoru je kariérní řád úplně na nic. Paní ministryně naštěstí ví, že přestoupení na sytém kariérního řádu nejde bez toho, abychom obnovili regionální síť metodických a vzdělávacích center, která se nám podařilo úplně zdevastovat, tu síť se nám podařilo de facto zlikvidovat. Čili bez toho to nepůjde také.