Pane předsedající, dámy a pánové, já nejsem člověk, který příliš často zde vystupuje a něco po sněmovně chce, aby se projednávalo. Ale průběžně neustále projednáváme zákony, které míjejí náš poslanecký návrh, to je návrh na změnu jednacího řádu, aby každý zákon, který bude navržen, každý legislativní návrh byl podroben kritériu, jaký bude mít dopad na rodinu. Tento bod je v programu naší schůze pod číslem 110, má sněmovní tisk 541 a já bych velmi prosila, aby mohl být zařazen 3. 5. v úterý buď jako druhý pevně zařazený bod, nebo - protože jsem si vědoma, že oba pevně zařazené body spolu souvisejí, které tam jsou dosud, tak jako třetí pevně zařazený bod, a nebo aby tento tisk byl zařazen na program 4. 5., a to po bloku třetího čtení jako první pevně zařazený bod.

Proč je to? Proč tolik na to naléhám? Protože když se bavíme o školství, když se bavíme například o tom, jestli děti v mateřské škole mají být od dvou nebo od tří let, to je přesně to, kdy dáváme najevo, co pro nás znamená rodina. Dámy a pánové, my už teď začínáme být v situaci, kdy bohužel i někteří představitelé vlády dávají najevo, co pro ně rodina je. Když může jedna z našich ministryň v podstatě navrhovat, že stačí, aby si žena zašla na kliniku, tam se nechala oplodnit a o žádném otci se vůbec nebudeme bavit, zatímco souběžně odpovědní muži, kteří se cítí být otci, touží po tom, aby mohli mít například dítě ve společné péči, tak je jasné, že tady je něco v nepořádku. A že to postupuje poměrně rychlým tempem. Já vím, že vláda nedoporučila tento náš návrh z důvodů, že není vlastně jasné, co je rodina. No právě - právě proto bychom měli o tom začít mluvit. Protože my sice nebudeme hledat při diskusi o této změně, návrhu změny jednacího řádu - nebudeme hledat novou definici rodiny. My budeme obhajovat rodinu, tak jak je dosud zatím naší populací zcela normálně vnímána.