Již v minulosti jsem obdržel několik dotazů, jak je možné vykazovat snižování státního dluhu v situaci, kdy ekonomika trpí každoročními rozpočtovými deficity. Ukažme si nyní, jak k uvedenému poklesu dluhu může dojít.

Použijme nejprve jednoduchý příklad rodiny pana Nováka, jejíž měsíční příjmy činily po dobu jednoho roku 50 tisíc korun a výdaje byly ve výši 100 tisíc korun. Deficitní hospodaření rodiny vedlo každý měsíc k růstu rodinného zadlužení o 50 tisíc korun. Přesto koncem roku pan Novák ohlásí pokles rodinného zadlužení, což je na první pohled ekonomický nesmysl. Vysvětlení spočívá v rozlišení mezi celkovým dluhem a čistým dluhem.

Představme si, že rodina pana Nováka vykryla svůj rozpočtový deficit bankovním úvěrem ve výši 600 tisíc korun. Zároveň měla doma našetřenou rozpočtovou rezervu na krytí neočekávaných výdajů ve výši 200 tisíc korun. Celkový dluh rodiny činil 600 tisíc korun, čistý dluh rodiny po odečtení rozpočtové rezervy byl ve výši 400 tisíc korun. Následně se koncem roku rodina pana Nováka rozhodla rozpočtovou rezervu snížit na polovinu. Pan Novák vrátil bance 100 tisíc korun. Jeho celkový dluh vůči bance klesl na 500 tisíc korun. Čistý dluh rodiny pana Nováka se ale nesnížil a i nadále činil 400 tisíc korun.