Nůžky mezi vedením země a společností se rozevírají.

Každému střízlivě uvažujícímu občanovi je jasné, že srdce národa tepe jinak a jinde, než srdce předsedy vlády a jeho vládě.

Občané naší země jsou dnes jiní, než byli před rokem. Více či méně intenzívně na ně doléhají zprávy o situaci kolem. Nejsou to jenom zprávy našich médií, která se snaží situaci zkreslovat, zlehčovat a všelijak vylepšovat. Občané se dostávají i k médiím a informačním zdrojům daleko objektivnějším a získávají tak reálnější pohled na vše, co se může velmi brzy dotýkat i jejich životů. To, co občana donedávna příliš nezajímalo, je to tam, a občan začíná mít obavy zejména sám o sebe, o své děti, o svou rodinu a budoucnost země, kde se narodil on sám, jeho předci a kde se narodí i následovníci jeho rodu.

Občané začínají silně vnímat něco, co dosud plně nevnímali, či z různých důvodů ani vnímat nechtěli. Vnímají rozpor mezi viděním situace našimi médii a realitou, vnímají rozpor mezi viděním situace vládou a realitou a koneckonců vnímají rozpor mezi postojem k situaci vládou a prezidentem republiky. Instinktivně tíhnou k hlavě státu, která se den ode dne stává mohutnější a mohutnější i neformální autoritou a občané k ní vzhlížejí jako k možnému spasiteli národa. Prezident Miloš  Zeman je odvážný a inteligentní muž, který se oddal své zemi. Navzdory frontálním útokům skřetů a šašků se nenechá uvláčet, neboť cítí obrovskou zodpovědnost za svůj národ.  Posiluje ho vědomí ohromné podpory obyvatelstva napříč politickému smýšlení. Čím mohutnější je jeho autorita, tím více štěkají malí ratlíci a krysaříci u jeho nohou.

Tito prodejní a kariérističtí ratlíci si vůbec neuvědomují, že čím více budou na prezidenta poštěkávat, tím méně je bude národ brát na vědomí. Jsou vůbec schopni uvědomit si vážnost situace, ve které se nacházíme? Neberou to jenom jako nějakou virtuální počítačovou hru?