Sousloví „Pražská kavárna“ se v posledních měsících usadilo v našem mediálním prostoru a stalo se velmi frekventovaným. Význam toho ale nikdo pořádně nezná. Každý si to vykládá po svém, a to ať se jedná o vzdělance, polovzdělance, nevzdělance, Pražany či vesničany.

Je to sice spíše otázka pro sociologa než pro ekonoma, ale budiž.

Část společnosti pod tímto chápe asi nějaký intelektuální klub, který se v nějaké vybrané kavárně schází, diskutuje a projednává problémy, které nás všechny tíží a hledá nějaká východiska a řešení. A to ať se týkají zahraniční politiky státu, vnitřní politiky, kultury, prezidenta, postavení v NATO, EU, vztahy k Rusku, situace na Ukrajině, v Číně a kdovíco ještě …..Mýlí se, a to podstatně.

Bohužel, všechno je jinak, jak kdysi jeden řekl ….“Pražská kavárna“ je synonymum pro všechny ty, kteří díky svým komplexům méněcennosti, schopnosti zaprodat sebe i svou zemi, absenci vlastních názorů a morálních hodnot potřebují někoho, o kom si myslí, že by je dovedl do vysněného ráje, kam by se sami svými silami nikdy nedostali. Shlukli se kolem člověka, kterého ani tak moc neznali, moc mu nerozuměli, ale domnívali se, že je to ten pravý, ten, který je světa znalý a uznávaný, ten, který to s nimi a s námi všemi  myslí dobře. Agentury pro manipulaci davu sice před historicky první přímou prezidentskou volbou odvedly úctyhodnou práci, ale výsledek nedopadl tak, jak si představovaly. A to byl ten kámen úrazu.

Většina voličů se v prezidentské volbě jednoznačně rozhodla pro mimořádně vzdělaného Čecha, kterého znala, věděla, co od něho čekat, a věděla, že je svůj a má své pevné postoje, zásady a názory. Tento Čech byl a je, pro většinu obyvatel, zárukou odpovědnosti, odvahy a vlastenectví. Vždyť také ve svých projevech opakoval, že chce být prezidentem suverénní a samostatné republiky.