Vážené dámy, pánové,
děkuji za čest a příležitost promluvit v úvodu na dnešním semináři v Poslanecké sněmovně na téma „17. listopad 1939 a tradice moderní české státnosti“. Toto téma, tedy česká státnost a její charakter, se prolíná fakticky naší současnou, minulou i budoucí prací. Vím, že mnoho z toho, co bych rád řekl, vysloví přítomní odborníci lépe a kvalifikovaněji, a proto mi dovolte, abych se k vám připojil jen v několika základních principech.
Náš moderní stát vznikl na základě historického a národního práva. Český národ po několika staletích obnovil svůj národní stát. Nové na něm bylo to, že národní idea se z té české rozšířila na česko - slovenskou. Jakkoli se dnes Slováci považují za svébytný národ, v minulosti tomu tak nebylo.
Dnes se traduje, že československý národ byl umělý konstrukt, který měl překonat problém s masivní německou menšinou v Čechách a Maďary na Slovensku.
Před sto lety se velká část našich národů považovala za národ československý, který je jedním kmenem s větví českou a větví slovenskou. Faktickým živoucím důkazem toho byl sám zakladatel a otec československého státu Masaryk, který byl rodem napůl Slovák a napůl Moravák.
Tomio Okamura
Oba naše národní státy - Slovenská a Česká republika - vznikly odtržením od nadnárodního státu ovládaného v Čechách Němci a na Slovensku Maďary. Oproti tradovaným mýtům to pro naše národy byla až neuvěřitelně tvrdá totalita. Ukázkovým příkladem zločinů rakouské monarchie je koncentrační tábor Thalerhof zřízený roku 1914, zmíněný i například i v Haškově Švejkovi v zajetí. Rakouské úřady zde internovali civilisty kteří byli podezřelí ze sympatií k Rusku. Byli to hlavně obyvatelé tehdejší Haliče, Rusíni, obyvatelé Ukrajiny kteří se hlásili k ruské národnosti. Ale jak píše Hašek: „Vedle internovaných nešťastných příslušníků jiných neněmeckých národností v Thalerhofu-Zellingu je jedno křídlo vyhrazeno pouze odsouzeným Čechům, nad nimiž triumfovala šavle.“
Až do zimy 1915 tu nebyly žádné ubikace, vězni spali za deště i mrazu na zemi pod širým nebem. Podle amerického kongresmana Medill McCormicka byli vězni pravidelně biti a mučeni. Během prvních osmnácti měsíců jeho existence zemřely tři tisíce vězňů Thalerhofu, včetně pravoslavného světce Maxima Sandoviče, který zde byl umučen.
Chcete, aby Danuše Nerudová zůstala v politice?Anketa
Jak to souvisí se 17. listopadem 1939? Faktem je, že jak Němci, tak Maďaři, nikdy nepřijali koncept československého národního státu a smutným faktem je, že jeho odpůrcem byli například i Britové včetně Winstona Churchilla, který byl už jako většina Britů z principu odpůrce jakéhokoli práva na sebeurčení. Jen si představte uplatnit toto právo na všechny národy světa ovládané tehdy britským impériem.
Hitlerovi nacisté nejenže k principu nadvlády bílé rasy prosazované tehdy Brity vzhlíželi, ale doslova ho kopírovali a norimberské zákony nejsou v podstatě nic jiného než britský koloniální apartheid uplatněný na židy v evropských podmínkách. Jen díky tomu a koloniální rivalitě Britů s Francouzi mohlo dojít k Mnichovu, kdy mj. britský premiér podepsal také tajný dodatek o spolupráci a přátelství Německa s Británií.
Umravnění podřadných národů, tak bychom mohli nazvat tehdejší společný zájem Británie a Německa, který Hitlera vedl k dojmu, že mu nikdo nebude bránit v okupaci Rakouska, Československa a Polska, posléze i Sovětského svazu. Je třeba říct, že k negativnímu vnímání Československa jako neživotného slepence pomáhala i krátkozraká politika českých partají.
Masaryk si Československo původně představoval jako středoevropské Švýcarsko a to doslova a do písmene, nejen jako demokracii se vším všudy, tedy jako republiku, kde rozhodující slovo mají občané s právem hlasovat o zákonech a vládách v referendech, ale také jako federaci v níž jsou všechny národy naprosto rovnoprávné, tak jako v tom Švýcarsku.
Myslím, že smrt Štefánika předznamenala oslabení slovenského hlasu v Československé republice a čeští politici pojali čechoslovakismus fakticky jako český nacionalismus. Tím jsme si nejen nezískali Němce, Maďary, Poláky, ale ani Rusíny a ani Slováky.
Jakkoli se to zdá archaické, tak konec každého nadnárodního státu a je jedno zda tehdejšího Rakouska, Československa, ale i německé nacistické třetí říše předznamenává podcenění touhy národů po národní svobodě. To je důvod, proč se nebojíme, že by Evropská unie v čemkoli nad námi zvítězila, ať už u nás nebo třeba na Ukrajině.
Dějiny ukazují, že každý nepřirozený slepenec se dříve či později vždy nakonec rozpadne. To nepřirozené je zásadní. Pokud se nerozpadlo Švýcarsko, v němž žijí dva tak rozdílné národy jako Němci a Francouzi, je dané tím, že je tu naprostá nadřazenost občana nad státem a jeho mocí a nikdo se tak nemůže cítit být ovládaný kýmkoli jiným.
Demokracie, a mám na mysli demokracie skutečná a bez přívlastků, je tím nejlepším receptem na státnost. Boj za národ a demokracii. To je recept, který nám mimo jiné zanechal Masaryk, to je něco, co nám zanechali všichni, kdo se postavili proti nacistické okupaci, a to je základ, na kterém musíme i my stavět svoji budoucnost. Svoboda osobní i národní. A na závěr mi dovolte poděkovat organizátorům tohoto semináře, poslanci SPD Jiřímu Kobzovi a také Institutu Svobody a přímé demokracie a jeho řediteli Josefovi Nerušilovi.
Děkuji za pozornost.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: PV
_635330511473257143.JPG&id=21652)
