- Maximální kapacita ve smyslu ustanovení § 23 odst. 3 školského zákona a vyhlášky o předškolním vzdělání zavazuje a limituje především zřizovatele a ředitele mateřské školy, a nemůže být na újmu dítěti, které nebylo přijato do mateřské školy v rozporu se zákonem.
- Krajský úřad jako odvolací orgán by měl změnit nezákonné rozhodnutí ředitele o nepřijetí dítěte do mateřské školy, pokud je patrné, že kdyby krajský úřad rozhodnutí zrušil a vrátil věc k novému projednání, tak by dítě nebylo přijato pro naplnění kapacit v mateřské škole.
- Třebaže odvolací orgán změní nezákonné rozhodnutí ředitele mateřské školy a přijme dítě před začátkem školního roku, nedojde k faktickému překročení kapacity volných míst v mateřské škole. Protiprávní stav nastává až v situaci, kdy by faktický stav začátkem školního roku nebyl uveden do souladu se zákonem. Pakliže je v odvolacím řízení přijato dítě nad stávající kapacitu v mateřské škole, je na zřizovateli, aby před zahájením školního roku uvedl faktický stav do souladu se zákonem tím, že kapacity navýší.
Na veřejného ochránce práv se obrátila ředitelka mateřské školy s žádostí o pomoc. Uvedla, že se zákonní zástupci jednoho z nepřijatých dětí obrátili s odvoláním proti rozhodnutí o nepřijetí na krajský úřad, který konstatoval nezákonnost, a změnil rozhodnutí ředitelky tak, že se odvolatel přijímá k předškolnímu vzdělávání. Po tomto rozhodnutí odvolacího orgánu stoupnul počet žáků mateřské školy na dvacet devět. Ředitelka mateřské školy nicméně namítala, že maximální počet dětí ve třídě v mateřské škole je dvacet osm; tento počet navíc vznikl navýšením maximálního počtu žáků ve smyslu ustanovení § 23 odst. 5 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a to o zákonem předpokládaný maximální počet čtyř žáků. Počet žáků po rozhodnutí odvolacího orgánu tedy překročil i uvedenou výjimku z nejvyššího počtu žáků ve třídě, povolenou zřizovatelem.
Ochránce zahájil ve věci šetření z vlastní iniciativy, a konstatoval, že snahou odvolacího orgánu bylo hájit jak veřejný zájem, tak zájem dítěte na předškolním vzdělání. Ochránce již dříve upozornil na problém související s pouze teoretickou a ryze formální možností dítěte bránit se proti nezákonnému rozhodnutí ředitele odvoláním. Pokud by odvolací orgán rozhodnutí pouze zrušil, a věc vrátil k novému projednání, je patrné, že by dítě nebylo do mateřské školy přijato z kapacitních důvodů; prosté konstatování nezákonnosti ze strany odvolacího orgánu by tedy nebylo způsobilé napravit důsledky nezákonného rozhodnutí, a celé odvolací řízení by mělo pouze formální charakter. Zrušení nezákonného rozhodnutí a vrácení k novému projednání, by mělo smysl jen v případě, že by ředitelka ponechal některá místa v mateřské škole volná právě pro účely odvolání.
Maximální kapacita ve smyslu ustanovení § 23 odst. 3 školského zákona a vyhlášky o předškolním vzdělání zavazuje a limituje především zřizovatele mateřské školy, a nemůže být na újmu dítěti, které nebylo přijato do mateřské školy v rozporu se zákonem. Před začátkem školního roku navíc nedojde k faktickému překročení kapacity volných míst v mateřské škole, a protiprávní stav nastává až v situaci, kdy by faktický stav začátkem školního roku nebyl uveden do souladu se zákonem. Pakliže je v odvolacím řízení přijato dítě nad stávající kapacitu v mateřské škole, je tedy na zřizovateli, aby před zahájením školního roku uvedl faktický stav do souladu se zákonem tím, že kapacity navýší. Rozhodnutí odvolacího orgánu však bylo v souladu se zásadou legality.
Psali jsme:
autor: azz
