Vážené kolegyně, vážení kolegové,

v úvodu mi dovolte, abych vám poděkoval, že jste napodruhé zařadili tento bod k dnešnímu projednání a zároveň asi nějaká výzva, abychom tento dokument velmi dobře nastudovali a poslouchali to, co bude říkat ministr vnitra a ministr zahraničí, ale čím bude argumentovat také řada diskutujících.

Já z úvodního slova pana ministra si v podstatě říkám jednoduchou otázku, když je to všechno tak nezávazné a všechno k ničemu, je to jenom tak politické, tak proč to rovnou neodmítneme, vždyť nám to celkem může být jedno, vždyť to není v podstatě nic zásadního, politici jezdí, diskutují, ale nevyplývá z toho nic závazného pro Českou republiku, tak proč hned na začátku neříci, že se nám to nelíbí a v podstatě to, co říká pan premiér a možná bude říkat za pár hodin v Rakousku, tak proč vlastně neříci natvrdo, že nás tyto dvě deklarace nebo globální pakty nezajímají.

Ale pojďme k tomu, co jsem si připravil. Jak bylo zmíněno, ve dnech 10. a 11. prosince 2018 mají členské státy Organizace spojených národů v Maroku přijmout závazek v oblasti migrace, a to globální pakt pro bezpečnou, řízenou a pravidelnou migraci, společně s téměř nediskutovaným globálním paktem o uprchlících.

Obdobný dokument, navržený Evropskou komisí, známý pod názvem Dublin 4, sice již "spadl pod stůl", nicméně mnohem závažnější dokumenty OSN a Evropské unie, globální pakty, zůstávají v podstatě bez povšimnutí, i když obsahově předčí v mnoha směrech navrhované změny dublinských smluv. Tyto změny budou mít pro Evropu za následek pravidelné a mezinárodními organizacemi řízené přesidlování migrantů a uprchlíků do Evropy.