Děkuji, pane předsedající. Kolegyně, kolegové, hezký večer. Chtěl bych se trošku pozastavit u svého předřečníka, protože z toho, co zde bylo řečeno, jsem si připadal trošku, že nežiji ani v České republice, ale někde možná v Bronxu anebo ještě někde v jiném státě, kde neplatí vůbec žádné právo a nemáme Policii České republiky popřípadě něco jiného. Já si myslím, že zas tak špatně na tom ještě nejsme. A co se týká konkrétně nutné obrany a kolega zmiňoval i krajní nouzi, tak si myslím, že tyto dva instituty jako okolnosti vylučující protiprávnost jsou v českém trestním právu celkem dobře zakotveny a mají svoji dlouhou historii. (Trvalý hluk ve sněmovně.)

Když si přečtete současné znění nutné obrany v § 29 trestního zákoníku, tak se dočtete, že nutná obrana je čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, a proto není trestným činem. Negativní vymezení potom říká, že nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.

Navrhovaný třetí odstavec naopak vymezuje, co se jedná nutnou obranou, a je to, že je to obrana vedená vůči osobě, která neoprávněně vnikla do cizího obydlí za použití násilí, pohrůžky bezprostředního násilí nebo překoná-li překážku, jejímž účelem je vniknutí zabránit. Pokud takové jednání může vyvolat u obránce oprávněnou obavu z ohrožení života či zdraví nebo jiné přítomné osoby. Kromě nedostatků, které tento návrh předkládá jako oprávněnou obavu; oprávněnou obavu my v našem trestním právu nemáme, my máme důvodnou obavu. Například v trestných činech obecného, § 353 a 354. Mohli bychom toto opravit. Já se domnívám, že předložení této novely má právě konstatovat to, co řekl předkladatel: Můj dům - můj hrad. Navrhovaná novela zcela zásadně mění okolnosti vylučující protiprávnost jednání při obraně svého obydlí. Zcela se vytrácí jeden ze základních znaků nutné obrany, a to útok trvající nebo hrozící, který směřuje proti fyzické osobě, tedy obránci nebo jiné osobě. V tomto případě je zde majetek.