Vážení dva členové vlády, přítomní, kolegyně a kolegové, poslankyně a poslanci,

já jsem si se zájmem přečetl jak závěrečné hodnocení, tak vybraná usnesení komise, která v podstatě nyní citoval předseda vyšetřovací komise pan poslanec Martin Plíšek, i celou závěrečnou zprávu. Byl jsem velmi rád, že Poslanecká sněmovna došla k závěru, že je potřeba s úniky informací z vyšetřovacích spisů již začít něco dělat. Byla to taková ta pomyslná poslední kapka do toho poháru trpělivosti, který s úniky asi už v této době přetekl. Po celou dobu funkčního období této Poslanecké sněmovny jsme se s úniky z vyšetřovacích spisů setkávali a můžeme říct, že mnohé z nich byly velmi závažné kauzy, které ovlivnily nebo mohly ovlivnit dění v České republice, a je oprávněným zájmem nás poslanců, abychom tomuto zabránili a nebo aspoň učinili veškerá možná opatření, aby k tomu nedocházelo.

Když tato vyšetřovací komise vznikla, jednali jsme v rámci poslaneckého klubu, kdo se za nás této komise bude účastnit. A já vzhledem k tomu, že jsem ze čtyř vyšetřovacích komisí, které v tomto funkčním období Poslanecká sněmovna zřídila, byl členem dvou vyšetřovacích komisí, jsem, a to především se znalostí věci, které s úniky informací z vyšetřovacích spisů souvisí, neměl o to zájem. Musím říct, že jsem to považoval v podstatě za ztrátu času, protože jsem předem dokázal predikovat závěry vyšetřovací komise. A to je konstatováno v závěrečném hodnocení v bodu jedna, že "podle současného nastavení kontrolních mechanismů jak z hlediska zákonných a podzákonných obecně závazných norem, tak i z hlediska norem interních nelze spolehlivě vyšetřit nezákonné informační toky mezi stranami trestního řízení a sdělovacími prostředky". Je to všeobecně známá informace a myslím, že už zde u řečnického pultu jsem několikrát řekl, kde ten problém je a že nikdy nejsme za tohoto stavu našeho práva schopni zabezpečit, aby k únikům z vyšetřovacích spisů, ale někdy i utajovaných informací nedocházelo.

Možná byste vy, kteří zde sedíte čtvrté a jiné volební období, mohli zavzpomínat, jak jste s velkou slávou dělali veškeré změny v trestním řádu, které právě chtěly, aby takový stav nastal, protože z mého pohledu si myslím, že vám to - a teď nemyslím vám osobně, fyzicky, jednotlivým poslancům a poslankyním, že vám to jako politickým subjektům vyhovuje. Já si vzpomínám na předchozí vyšetřovací komisi, která byla zřízená k organizační změně dvou útvarů s celorepublikovou působností, když doputovala do Poslanecké sněmovny tzv. Šlachtova zpráva. Všichni mí kolegové se natěšeně s touto zprávou seznamovali, aby věděli, co obsahuje. Napsali jsme se do určitého seznamu, kdy jsme se seznámili, datum a hodinu, kdy jsme ten materiál četli. Já jsem se s tím materiálem seznamoval až den před zahájením vyšetřovací komise, protože mně bylo jasné, že ten, kdo úniky organizuje a kdo má zájem, aby k únikům informací docházelo, potřebuje rozšířit okruh osob, které jsou mezi možnými podezřelými, které takové informace vynáší. A vzhledem k tomu, že naše komise měla sedm členů, rozšířil se tento okruh o sedm poslanců Parlamentu České republiky, tajemnici a další lidi, kteří nám ve vyšetřovací komisi pomáhali, čili plus dalších deset dvanáct lidí.

Já vám řeknu trochu z historie, vám, kdož nejste znalí trestního práva. Když existovala procesní samostatnost vyšetřovatele, kriminální policie dala vyšetřovateli informaci o tom, kdo by mohl být odposloucháván. Policejní vyšetřovatel zpracoval žádost sám, zavedl ji do utajovaného deníku, který také vedl sám, a předal informaci státnímu zástupci buď s krycím jménem, nebo jinak zastřenou pravou totožností té osoby, pokud to bylo potřeba. Státní zástupce tak napsal na základě podnětu návrh na odposlech, předal to soudu a u soudu zas byl soudce popř. jeho zapisovatelka, kteří společně vydali takový příkaz. Informaci o osobě, která je odposlouchávána, znalo pět, možná šest osob. Dnes, když chcete takový úkon udělat, tak ho jenom u Policie České republiky zná nejméně deset, ne-li patnáct až dvacet osob. U státního zastupitelství to je obdobně a u soudu také. Jak chcete potom v české kotlině, kde se vykecá úplně všechno, docílit toho, aby informace o nasazených operativních prostředcích zůstala utajena?