Výdaje příslušníků středních vrstev jsou relativně stabilní a v zásadě jsou také odolné vůči případným výkyvům; čistě z fiskálního hlediska je to právě střední třída, na kom leží hlavní břemeno financování státu. Definice střední třídy je mimořádně obsáhlým tématem, avšak obecně se dá říci, že z demografického hlediska ji tvoří především obyvatelstvo středního věku a primárně ji lze vymezit zejména na základě profesní příslušnosti. Jejími tradičními příslušníky jsou mj.  vzdělaní profesionálové (lékaři, učitelé, právníci, architekti, IT specialisté atd.), střední manažeři, kvalifikovaní veřejní zaměstnanci a v neposlední řadě také úspěšní živnostníci a menší či střední podnikatelé.

Tolik teorie, se kterou nelze nesouhlasit,  na úvod. Podívejme se však na praxi…

Je zajímavé a svým způsobem nebezpečné, že v České republice ke střední třídě patří zhruba 40 procent populace, což je v průměru o minimálně 20 procent méně, než je tomu v okolních zemích se srovnatelnou kulturní i historickou tradicí. Je evidentní, že současný stav je důsledkem dlouhodobé situace v české politice, která přirozené potřeby i zájmy střední třídy, z nejrůznějších důvodů, jednoduše ignoruje. Mezigenerační solidarita, která musí být jedním z leitmotivů současné společnosti,  je zářným příkladem toho, kdy je nosné téma prioritou nikoliv praktickou, ale pouze čistě rétorickou, resp. předvolební…