Jsem obyčejným člověkem, jenž se zájmem sleduje dění okolo nás. Stejně jako většina z nás čerpám informace z tisku a veřejných médií.  Zajímá mě dění na politické scéně, které ovlivňuje život obyčejných lidí.  Někteří lidé si nepřipouští fakt, že koho volím, se následně promítne nejen do zatížení našich peněženek. V uplynulém roce se uskutečnilo hned několik voleb a již nyní můžeme hodnotit, jak je s naším hlasem nakládáno. Ti, kteří se svého volebního práva vzdali, by se měli vzdát svých komentářů. Pokud si někdo myslí, že jeho hlas nic neovlivní, je na velkém omylu. Každý jedinec je součástí celku, za který se vyplatí bojovat. Není se třeba stávat mučedníkem, nebo jít hlavou proti zdi. Stačí obyčejné: „Nebát se a nekrást.“

Děje se tak v turbulentní a těžko předvídatelné době. Jsme svědky několika krizí. Každý říká něco jiného. Jak se v tom vyznat? Majdan byl dobrý nebo špatný? Jednání s Ruskem a Čínou je smysluplné nebo zavržení hodné? Jak se postavíme k otázce zvyšujícího se počtu uprchlíků? Naše demokracie je velmi křehká. Máme ústavu, kterou málokdo četl a málokdo se jí řídí. Poslanci sedí v lavicích a mnohdy ani nevědí, o čem hlasují. Politické strany se stávají nedůvěryhodnými a popularita se dostává nesourodým uskupením. Evropský parlament nám diktuje podmínky čerpání finančních prostředků. Klade nám podmínky, bez kterých nedostaneme ani euro. Války v Sýrii, Afganistánu i na Ukrajině odsávají finance celému společenství národů. Nejde přitom o zanedbatelné částky. Někteří zločinci byli dopadeni, jiným se trest dlouhodobě vyhýbá. Je to podivný a bláznivý svět!

Jak tedy dál? Je to jednoduché! Každý musí začít u sebe. Žádný „ král Miroslav „ nepřijde. Je to na nás! Neseme odpovědnost za své činy i za to, jaký život žijeme. Je nutné se chovat slušně a nestydět se za své činy. Nemyslím tím sterilní chování bez emocí, temperamentu, ale spíše to, abychom se naučili empatii a neponižovali oponenty. Je třeba, abychom korupci a klientelismus nebrali jako nedílnou věc naší společnosti. Pokud všichni nebo alespoň velká většina bude jednat dle pravidel slušné společnosti, celkové klima se změní. Nejsem idealista, tím pádem vím, že slušnost musí být i vynucována. Myslím tím běžné udržování pořádku, potrestání vandalismu, potrestání drobných krádeží a zamezení šikanování sousedů. Nestane se tak bez osobní odvahy, smyslem pro spravedlnost a další hodnoty. Nebuďme lhostejní ke svému okolí, uzavřeni do svých problémů, připravujeme budoucnost našim potomkům.

Ing. Karel Pačiska