Pokud se informace potvrdí, je zcela jasné, že došlo k dotačnímu podvodu a premiér Babiš použil své děti jako loutky při správě svého majetku. Faktem ovšem je, že všeobecnému rozhořčení naprosto uniká hlavní důvod vzniku této kauzy. Dotační systém pro soukromé firmy vytváří prostředí, ve kterém různí podnikatelé od státu získávají miliardy korun na dotacích na své vlastní, soukromé, projekty. A to se ani nemusíme bavit o tom, kolik z těchto firem je v identickém režimu jako Čapí hnízdo – tedy že je reálně vlastní větší firmy, případně korporace. Dnes zde vidíme pouze následek toho, co s sebou systém dotací nese. Vzniká korupční prostředí a více se vyplácí shánět si dotaci, než reálně inovovat.

Spousta firem z toho důvodu, že jejich konkurence získá dotaci, zaniká

Konkrétně třeba na příkladu Petra Fryče. Stát v letech 2007 až 2014 v rámci jednoho z evropských “Operačních programů“ poskytl dotace více než dvěma stovkám firem z tiskárenského průmyslu, kdy celková částka tvořila více než 1,6 miliardy korun. Petr Fryč, majitel tiskárny, která jakožto jedna z mála subjektů na trhu dotaci nezískala, musel svou firmu nakonec zavřít. Pod tlakem dotované konkurence neměl šanci se na trhu udržet.

Celý tento problém jde přitom přímo za EU. Ta sice reálně zakazuje veřejnou finanční podporu konkrétních firem v rámci celého sektoru, u Operačního programu podnikání a inovace (OPPI) to ovšem neplatí. Tento zákaz tak reálně dnes v EU existuje pouze z toho důvodu, aby státy nezvýhodňovaly své podniky v rámci společného trhu. V rámci blokových výjimek se peníze rozdělují právě i mezi menší a střední soukromé podniky, případně na projekty, které “podporují zaměstnanost“, což jsou často dotace, které jdou zcela veřejně za velkými hráči na trhu.