V evropské institucionální struktuře dominuje exekutiva, zatímco volený Evropský parlament (EP) je slabý. Rada s Komisí jsou hlavními aktéry rozhodování. Poslanci EP a Evropský parlament jako celek nemají zákonodárnou iniciativu a role EP oři ustavování Komise je slabší než instalace klasické národní vlády. Kvůli svému slabému postavení je EP pouhým systémem brzd protivah, nikoli součástí klasické dělby moci (moc zákonodárná, moc výkonná a moc soudní).

EU se vzdálila principům, pro které byla pro nové členy, včetně České republiky, přitažlivá. Snahy o diktát silných států, státům menším, se projevují nejen v technokratickém řízení, ale také častými nezdvořilými vyjádřeními na adresu menších států nebo těch států, které se nechtějí podřídit diktátu Bruselu.

Politický systém Evropské unie (EU) je poznamenán nedostatkem otevřenosti, dominancí expertů, smlouváním a handrkováním mezi sektorovými zájmy. Původní koncepce zakladatelů evropských integračních struktur byla založena na sjednocování Evropy postupnou sektorovou integrací pod vedením úředníků a expertů nezávislých na národních vládách (Vysoký úřad, resp. Komise a její aparát). Komise a její aparát se specializují na ty aspekty moderních demokracií, které tíhnou k menší politické účasti členských států a vytváří se tak technokratický způsob řízení.

Co si máme myslet o uzavření Smlouvy mezi Německem a Francií? Je to počátek německo-francouzské diktatury? Nebo Evropská unie již není dvou rychlostní, ale tří rychlostní?