Nedávno zveřejnil Arthur Dent svoje politické svědění. Na adresu Svobodných v něm napsal:

"Strana svobodných mě za pět (či kolik) let své existence nepřesvědčila o ničem. Z mého pohledu je v téhle straně jen Mach, který se exponuje vydáváním článků, blogger Matějka, a Martin Pánek (MMister), což je jediný příčetný volič téhle strany, kterého znám. A to je dost málo na to, abych jim věřil, že mají nějakou relevantní sílu změnit stát. Jejich program a myšlenky jsou OK, konvenují mi, ale nebudu je volit z jednoho jednoduchého důvodu: Buď svůj hlas tím zahodím (ano, zahodím — v tom volebním systému, jaký máme, je to hlas zahozený, nikoli hlas rozumu a srdce), nebo se opravdu do parlamentu dostanou, a budou buď stranou jednoho či dvou hlasů (a tedy marginální silou), nebo stranou pěti poslanců, kteří se nakonec rozštěpí na šest různých stran (příkladů máme…) Nemám sebemenší důvod věřit tomu, že zrovna Svobodní by měli být mezi malými stranami tou zářnou výjimkou."

Protože totéž nebo něco obdobného říká spousta lidí, protože si Arthura Denta velmi vážím a protože na tom něco je, rád bych zareagoval trochu obsáhleji než jenom komentářem pod článkem.

Předně děkuju za lichotku, že jsem se dostal do tak vážené společnosti. Je mi líto, že víc našich členů nebo propagátorů není známějších, protože třeba Karel Zvára je IT expert par excellence, Radim Smetka dokáže výborně mluvit o škodlivosti daní, Jiří Payne je zkušený politik a vysvětlí vám lidové veto jako nikdo jiný a v regionech máme velmi úspěšné podnikatele, šikovné a kreativní lidi jako je třeba Tomáš Pajonk nebo Vítek Jedlička a další a další. A ostatně, naši kandidáti do Senátu si nevedli vůbec špatně — můj táta dostal skoro 10 % (příčetných i nepříčetných) hlasů.

Ale je jasné, že nás lidi moc neznají, protože se bohužel projevujeme skoro výhradně přes články (a hejty na FB), což zasáhne přinejlepším pár lidí, a patrně to nezasáhne Arthura, protože je to liberál a o výhodách svobody se nepotřebuje nechat přesvědčovat.