V závěru minulého týdne udělaly Babišovy Lidové noviny rozhovor s europoslancem Teličkou. Telička byl mimo jiné tázán také na své někdejší koketování se sociální demokracií. A tedy se mnou.

Především bych chtěl říci, že jsem odvolání Teličky z funkce eurokomisaře nepovažoval za právě systémově šťastnou věc, ale po 11 letech nemá takové konstatování valný smysl.

Považoval jsem Teličku  za natolik erudovaného v oblasti zahraniční politiky, ale i ekonomiky, že jsem mu na jaře 2006 nabídl angažmá v případné menšinové vládě ČSSD, která by se po volbách v červnu 2006 mohla vytvořit. Od sestavení této vlády bylo ostatně jen krůček, protože volby skončily remízou. Sto hlasů ve sněmovně na pravici a sto hlasů na levici. Stačilo, aby sociální demokracie získala o jeden mandát více (a ve dvou krajích ji k tomu chybělo pár desítek hlasů), a pan Telička by se býval stal místopředsedou vlády pro ekonomiku. A jsem přesvědčen, že je to funkce, pro kterou by se velmi hodil. Pan Telička ostatně v těch dnech vystupoval jako součást týmu budoucí vlády talentů, který jsem veřejně představil na mimořádném sjezdu ČSSD zhruba tři týdny před parlamentními volbami v květnu 2006.

U člověka tak racionálně uvažujícího, jako je Telička, se nedá říci, že se jednalo o něco  náhodného. Hovořit proto o mně v této souvislosti jako o člověku nesmírně pragmatickém nedává velký smysl.

Stejně tak je dobře, že pan Telička připomíná, že jsem na něj nezapomněl a že o necelé tři roky později jsem mu nabídl angažmá v týmu ČSSD pro eurovolby v červnu 2009. Úspěšný výsledek jsme měli i bez pana Teličky a já musím říci, že už tehdy pro mě byly trochu nepříjemným překvapením informace, které jsem se v průběhu našeho jednání dozvěděl. A sice že pan Telička je ve velmi úzkých, ba přeúzkých, vztazích s Z. Bakalou, kterému v Bruselu vyřizuje některé věci týkající se OKD a bytů OKD. Toto Teličkovo angažmá na straně z Bakaly a proti nájemníkům bytů OKD pro mě bylo samozřejmě nepřijatelné.