Dámy a pánové,

tématem této konference je hledání cest pro povzbuzení globálního růstu. Růst je přitom vnímán jako nejdůležitější nástroj odstraňování chudoby, jednoho z nejnaléhavějších problémů podstatné částí lidstva. Je tomu skutečně tak? Je růst spolehlivým lékem na chudobu? Najdeme doklady pro oprávněnost takové naděje?

Někde ano, někde ne. Kdybychom hledali nějaký mimořádně přesvědčivý příklad o propojení růstu a odstraňování chudoby, najdeme ho pochopitelně zde v Číně, kde byly v historicky bezpříkladně krátkém čase vyvedeny z chudoby stamiliony lidí v důsledku skvělého hospodářského růstu. Podle statistik Světové banky to bylo téměř 800 milionů obyvatel ČLR od roku 1990, kteří unikli z pásma krajní bídy definované příjmem 1,9 dolaru denně. Lze to jednoznačně spojovat s rychlým hospodářským růstem v Číně, jehož vysoké tempo po řadu desetiletí rovněž nenachází ve světě srovnání. Životní úroveň v čínských průmyslových centrech už se přibližuje té evropské.

Jenže tento příklad není úplně typický. Dobrá ekonomická čísla států nemusí mnoho vypovídat o pozitivním vývoji jejich běžné domácnosti (median). Vidíme také, že jeden z nejběžnějších ukazatelů sociální nerovnosti, koeficient Gini, hledící stejným směrem jako ukazatele chudoby, právě v těch nejvyspělejších společnostech jako je USA nebo Británie dlouhodobě narůstá. Nejbohatší bohatnou, střední třída těžce hájí dosaženou úroveň a chudí chudnou. Hospodářský růst není univerzálním andělem spásy.

Mohu uvést příklad i z mé vlasti, která patří k zemím s nejnižší mírou nerovnosti v Evropě, opět podle koeficientu Gini. Ano, velká většina obyvatel je na tom zhruba stejně, opravdu chudých jsou jen 4 procenta, ale je to jen proto, že se poměřují laťkou, která je relativně nízko. Kdybychom se poměřovali poměry v sousedním Německu, drtivá většina českého obyvatelstva se ocitne pod hranicí chudoby. Hospodářství v ČR přitom roste rychleji než v sousedních zemích. Růst je důležitý, růst potřebujeme, ale musí to být růst, který mají národy pod svou kontrolou. A v evropských demokraciích je to úkolem vlád a parlamentů.