Média vcelku pochopitelně zdůraznila osobní újmu Věry Jourové a utrpení její rodiny v důsledku vykonstruovaného obvinění v roce 2006. Je potřeba říci, že po obvinění následovalo teatrální zatčení V. Jourové na letišti v Ruzyni. Toto zatčení jakoby vypadlo z nějakého špatného románu o Cosa Nostře. Po spektakulárním zatčení Jourové došlo k její děsivé dehonestaci v médiích. Připomenu, že se tak stalo pár dní před komunálními a senátními volbami v říjnu 2006.

Po zatčení následoval únik z policejního protokolu z výslechu V. Jourové do médií. Dnešníma očima viděno, normálka. Tehdy to ovšem bylo něco nového. Při výslechu V. Jourová samozřejmě využila všech možností ke své zákonné obhajobě, možná i nadsázku. Média jásala, neboť V. Jourová se při výslechu zmínila, že někdo z „mých“ lidí(já jsem byl přece jako ministr jejím nadřízeným) na ni jako na náměstkyni ministra vyvíjel nátlak, pokud jde o nějaký dotační titul.

Koneckonců i dotaz může být vyložen, je-li takový zájem, jako nátlak.

Smutná, přímo berijovská konstrukce příběhu. Hlavním terčem celého spiknutí části policie (ÚOOZ) a státního zastupitelství byl tehdejší předseda ČSSD, předtím premiér ČR a ještě předtím ministr pro místní rozvoj, vše v jedné osobě. V. Jourová měla prostě smůlu, že v nesprávný čas byla mou náměstkyní.