Zcela nekompetentní poslanec Komárek, čelný reprezentant ANO 2011

Dlouhá léta jsem četl z profesionálního zájmu žvanivé a arogantní komentáře M. Komárka v MF Dnes. Všechno levicové mu páchlo peklem a naopak česká pravice, její politika byla pro něj vždy dobrem nejvyšším. Tento výtečný muž si zvýšeným komunistožroutským apetitem kompenzoval hříchy své svazácké, starorežimní minulosti. V pátek nám tento bojovník za skvělé zítřky chyběl ve sněmovně při hlasování o státním rozpočtu. Místo toho si prý užíval s milenkou u moře ve Španělsku. Asi ho těch čtrnáct dní „makání“ ve sněmovně už znavilo.

Premiér Rusnok Madibu uctít nechce

Poslouchat pokleslou debatu premiéra s ministrem obrany (ten ještě jakž takž zachovával dekórum), kterou zachytily citlivé mikrofony ve sněmovně, bylo vskutku odpuzující. Pan premiér, prý levicový politik, nemá zájem letět na pohřeb N. Mandely. Obtěžuje ho to. Pěkně zůstat v teplíčku doma, sem tam si dopřát nějaký ten kšeftík a pak se v klidu přesunout do ČNB, přímo do pozice jejího guvernéra, tomu on rozumí. Pro funkci guvernéra ČNB sice nemá žádnou kvalifikaci, pokud za kvalifikaci nepovažujeme to, že ve finanční skupině ING dělal lobbistu pro současnou nepříliš podařenou penzijní reformu, ale na tom asi panu prezidentovi u kámošů nesejde. Nevydařené premiérské angažmá jej z kandidatury na guvernéra ČNB jasně diskvalifikuje. Jak se zachová jeho přítel M. Zeman? Mělo by to být jako v případě Stropnického.

Prezident Zeman sestavuje vládu

Prezident Zeman se po šesti týdnech od voleb vzpamatoval z totální porážky SPOZ ve volbách, z debaklu „pučistů“ v ČSSD i ze zřejmě závažnějších zdravotních problémů, jež jeho věrní svádějí na zakopnutí o koberec. A dává najevo, že chce zasahovat do tvorby nové vlády měrou vrchovatou. Dodávám, že v rozporu s literou a duchem ústavy a ústavními zvyklostmi státu. Podle ústavy republiky žádá o důvěru vládě předseda vlády a nikoliv prezident. Premiér je tedy odpovědný za její program i personální složení. Naopak prezident je podle ústavy naší země ústavně neodpovědný. Může tedy sdělovat svá přání, pokud jde o program nové vlády a její složení a to je tak všechno. Premiér jej zdvořile vyslechne a upozorní jej, že pokud nejsou v ústavě uvedeny lhůty (tedy při jmenování ministrů), musí ústavní akt prezident provést neprodleně.

Pan prezident – po sérii přehmatů Rusnokovy vlády, kterou sám nejprve vymyslel a pak i jmenoval – nemá ostatně ani žádnou extra erudici, abychom mu věřili, že je schopen rozeznat kvalifikovanost adeptů na ministry. Ostatně, panu prezidentovi jde vlastně jen o L. Zaorálka. Znemožnit jeho jmenování, anebo aspoň oslabit jeho budoucí pozici v čele ministerstva zahraničí. V čele tohoto ministerstva by M. Zeman viděl rád nějaké své echo, ozvěnu. Někoho, kdo by se neodvažoval korigovat jeho avanturistické výstřelky v zahraničních vztazích. Díky nedávným nešťastným prezidentovým výrokům před cestou do Izraele se odcizil České republice arabský a muslimský svět a zřejmě také významná část světa rozvojového (Zemanův premiér Rusnok teď svými výroky nejspíše odradil i ty zbývající rozvojové země).