Tradiční česká pravice, od TOP 09, přes ODS až k těm, kteří se hlásí k odkazu V. Havla, mluví ráda o tom, že prý současná výkonná moc – tedy vláda a prezident – opouštějí zahraniční politiku státu spojenou právě se jménem Václava Havla a údajně odvozenou od témat lidských práv.

Tato premisa je podporována významnou částí českých médií včetně veřejnoprávních, která tu a tam výběrově předkládají na potvrzení správnosti takového kurzu vyjádření některého ze „znalců“ české politiky, ať již se jmenuje Gershman nebo McCain. Ti pochopitelně zacházejí s fakty poněkud volně, bez potřebných znalostí českých reálií a tak, jak se jim to momentálně v jejich protičínském a protiputinovsém zaujetí hodí. Několikrát jsem v poslední době uvedl, a zůstalo to pochopitelně bez jakéhokoli zájmu českých médií, že jsem v době, kdy jsem byl českým premiérem (2005–2006), konzultoval své postupy v mezinárodních vztazích s V. Havlem. Je zbytečné říkat, že jsme se s V. Havlem shodovali v přístupu k EU, resp. v rámci EU. Jedno z nejsilnějších zahraničně-politických témat mého premiérství byl posun česko-čínských vztahů na kvalitativně podstatně vyšší úroveň nežli předtím.

Při své státní návštěvě Pekingu v polovině roku 2005 jsem byl přijat čínskými představiteli na nejvyšší možné úrovni (prezident a předseda KS Číny, předseda vlády a předseda parlamentu). Pět měsíců poté přijel do Prahy na státní návštěvu předseda čínské vlády. Ještě krátce před sněmovními volbami v červnu 2006 navštívil Prahu místopředseda čínské vlády s ujištěním o zájmu čínské strany v budoucnu intenzivně rozvíjet vzájemné ekonomické vztahy (investice, obchodní výměna). I když koaliční vláda pod mým vedením v rozvoji česko-čínské spolupráce došla podstatně dále nežli současná vláda a prezident, nestala se terčem tak drtivé kritiky, jakou musí strpět zejména M. Zeman a L. Zaorálek.

V. Havla jsem tehdy o svých záměrech podrobně informoval a on se ani veřejně, ani v osobních jednáních nevyjádřil proti této „politice všech azimutů“, která zahrnovala mimo jiné také rozvoj vztahů s Čínou a Ruskem.

Podobný rozvoj vztahů jako s Čínou byl v té době s Ruskem, kde v zásadě velmi pozitivně vstoupil do hry jako aktivní hráč při organizaci státní návštěvy V. Putina u nás tehdejší prezident V. Klaus. Nevzpomínám si, že by česká média, byť jen zlomkově, tehdy negativně psala o návštěvě V. Putina v Praze, tak jako již nyní píší o jeho možné lednové návštěvě ČR na akci pořádané k výročí osvobození Osvětimi sovětskou armádou.