Senát podle české ústavy nerozhoduje o státním rozpočtu. A po legislativní změně, která změnila nepřímou volbu prezidenta parlamentem (sněmovna + senát) na přímou volbu vším lidem, ztratil senát tuto svou velkou pravomoc.

Lidé proto (a nejen proto) považují senát, vcelku oprávněně, za zbytečný. To si dlouhá léta mysleli zejména voliči levice a dnes se k tomuto svému postoji opět vracejí. Také proto, že levice je – a zejména pak sociální demokracie – poněkud mátožná. Bez jiskry, nápadu, espritu. Ztratila schopnost vyhrávat. Nedokáže přicházet s tématy, se kterými by se lidé rádi identifikovali, která by lidi nenechávala lhostejnými. Archaická programová nabídka ČSSD se orientovala prakticky výhradně na témata sociálního charakteru. Na to al pak stačí být odborářem.

Sociální demokracie je, pokud jde o volební výsledky, na sestupné trajektorii vlastně počínaje krajskými volbami v roce 2012. V nich ČSSD dosáhla – s hejtmany ve všech 13 krajích, v nichž probíhaly volby – zhruba stejného volebního výsledku, jakého dosáhla v krajích (tedy mimo Prahu) ve sněmovních volbách v květnu 2010. V roce 2012 byla ale sociální demokracie díky vynikajícímu volebnímu úspěchu komunistů ještě schopna sestavit krajské vlády v jedenácti krajích ze třinácti (v Ústeckém kraji byl zvolen komunistický hejtman). Levice měla – s výjimkou Libereckého kraje – většinu ve všech zastupitelstvech. A tak bylo možné si partnera vybrat. V osmi krajích byli v krajských radách s ČSSD komunisté, ve čtyřech případech zvolila ČSSD levostředové řešení.

Dnes je vše jinak. Pozice ČSSD v krajích byla velmi silně oslabena. Vlastně pouze ve dvou krajích dokázala – nijak oslnivě, ale pouze dost těsně – zvítězit. Ve třech krajích, v nichž nevyhrála volby, ČSSD nicméně vytvořila krajské rady všech (nebo většiny) proti hnutí ANO. Skoro si chci vsadit na to, že po letošní zimě si jedna či dvě koalice z těch třech rozpadnou či budou mít nějaké vážné personální problémy.

Katastrofální výsledek ČSSD v senátních volbách