Již Jan Lucemburský, český král a otec největšího českého panovníka, císaře římskoněmecké říše Karla IV., se cítil nejlépe na francouzském dvoře. Tedy kulturně, lidsky. Pokud se však bavíte i se vzdělanými lidmi v Německu, mluví o Lucemburcích jako o německé knížecí dynastii.

I J. C. Juncker, jak jsem ho poznal coby český premiér v letech 2005 – 2006, nemá problém plynule předcházet z dialogu s Němci v jejich řeči do hovoru s Francouzi v jejich jazyce. Obě řeči jsou pro něj vlastně mateřské. A ještě k tomu přichází vynikající angličtina, v níž je schopen vést také jednání i na nejvyšší úrovni bez překladatele.

Vynikající znalost tří klíčových unijních řečí však není jedinou jeho kvalifikací. Je skvěle detailně informován o všech podstatných politických záležitostech zemí EU a unie jako celku. Má mimořádný přehled o evropské a světové ekonomice a to jej předurčuje jako jednoho z hlavních evropských vyjednavačů v ekonomické oblasti (spolu s W. Schäublem).

Když jsme se poprvé s Jean-Claudem osobně setkali 30. května 2005, krátce poté, co jsem se stal českým premiérem, nejednali jsme o ničem menších, nežli o evropské finanční perspektivě na léta 2007-2013. Přestože jsem byl premiérský elév a Juncker na mně musel poznat nervozitu plynoucí z mého velkého respektu k němu, nezneužil toho. Byl nesmírně civilní, lidsky příjemný. Jeho návrh evropské finanční perspektivy byl pro Českou republiku velmi korektní, příznivý, i když ne tak skvělý, jako ten, který jsem půl roku poté dojednal s britským předsednictvím, konkrétně s T. Blairem. Připomenu, že od Britů jsme v přepočtu na jednoho obyvatele získali na léta 2007-2013 nejvíce evropských peněz ze všech členských zemí EU. Jean-Claude tak štědrý vůči ČR nebyl.

Měl velké porozumění pro problémy zemí střední Evropy a mnohé vrtochy jejich politiků. A jsem rád, že jsme si i lidsky rozuměli. I když do našeho vztahu nesporně promítal i mou jasnou proevropskou orientaci. To bylo pro něj prostě pozitivum. V květnu 2006 jsem s ním dohodl schůzku představitelů zemí Visegrádu s představiteli zemí Beneluxu předcházející zasedání Evropské rady v Bruselu. Po nerozhodných sněmovních volbách počátkem června 2006 jsem už neměl chuť na schůzi Evropské rady jet jako premiér v demisi. Když se Jean-Claude dozvěděl, že mě na dohodnutém jednání vystřídá V. Klaus (ten ihned projevil zájem se ukázat na evropské scéně), schůzku představitelů zemí Beneluxu a Visegrádu okamžitě zrušil…