Vzpomínám si na akci Olovo, kdy blízký spolupracovník tehdejšího premiéra Zemana na Úřadu vlády připravoval milý, difamační spisek Olovo. Ten měl zhovadit tehdejší místopředsedkyni ČSSD Petru Buzkovou. Připomenu jen, že v té době byl Zeman předsedou této strany a ona jeho velmi blízkou spolupracovnicí. Lumpárna byla díky statečnosti doktora Šarapatky odhalena.

Včera jsem ve dvou českých médiích zaznamenal články podobně difamačního charakteru, týkající se ovšem mé osoby. Co se stalo příčinou dvou "vystřelených" malých Olůvek? Je to jasné: Mé poněkud nekompromisní výhrady vůči Zemanově vládě, způsobu jejího vzniku a kreaturám typu Fischera, Rusnoka, Benešové, Balvína ad., které sděluji veřejnosti. Bohužel, ani M. Zeman se za jedenáct let pobytu mimo vysokou politiku vůbec nezměnil. A když, tak ne k lepšímu. To vše píši vlastně velmi nerad, protože jsem Zemana veřejně podpořil nejen před druhým, ale již i před prvním kolem prezidentské volby.

Teď si chudák ten náš Miloš vzal do hlavy blouznivou myšlenku, že je reinkarnací generála de Gaulla a že je povolán jako on v roce 1958 převzít do svých rukou výkonnou moc ve státě. Z premiéra udělá - podobně jako v případě J. Rusnoka - jakéhosi nejvyššího státního příručího a v sedmdesáti letech to začne zachraňovat. Směšné? No, jak ho znám, on sám tomu věří, že to zvládne. Já na základě své zkušenosti z výkonu funkce premiéra nevěřím, že by muž, který už jaksi není v plném rozpuku sil (a to říkám při pohledu na fyzickou kondici M. Zemana velmi šetrně) mohl takový gigantický úkol dobře zvládnout. Správě státu není možné se věnovat hodinu či dvě před obědem a pak - po posílení pár štamprlaty - ještě sporadicky pár hodin po obědě. Vedení státu je velmi náročná disciplína a v tom nepomůže premiér, degradovaný na příručího, a kámošové z mokré čtvrti.