Trochu nám ty volební kampaně degenerují, zdá se. Tentokrát to bylo bez programů, vtipu i nápadů. Za lhostejného přihlížení veřejnosti, která už nevěří, že se dá něco změnit. Snažil jsem se o oživení kampaně Ukrajinou, resp. finanční náročností přesunu této země do zájmové sféry Západu. Ale také heslem „Pusťte buldozer na Brusel“. To vše v inzerci v denním tisku. Zavedené strany se ekonomizaci tématu Ukrajiny, za vydatné podpory médií, zcela vyhýbaly. Zájmové skupiny kolem ČT použily jednoduchou taktiku, aby mně ztížily cestu k dosažení 5 % volebního výsledku, potřebného k získání jednoho poslaneckého mandátu v EP.

„Osvědčené“ agentury Median a STEM, vybrané vedením ČT bez výběrového řízení, zařídily, aby se strana LEV 21 nedostala mezi dvanáct stran, které postoupily do televizních diskusí. Stačilo k tomu jen trochu sociologického mičurinství a zadání. A tak např. Strana zdravého rozumu anebo zcela profláknuté VV R. Johna měly zjištěný volební potenciál vyšší než já. Možná by mě obě agentury (STEM a Median) mohly poučit, ve které učebnici sociologické vědy se dozvím něco o tom, jak se „konstruuje“ zmíněný „volební potenciál“ jednotlivých politických stran. Je to zkrátka nápad ze sociologické dílny Jaroslava Haška.

Mezi dvanáct diskutujících stran se dostalo šest, které vůbec nikoho neohrožují. Ani formátem svých lídrů, ani viditelností své kampaně. Lídři neparlamentních stran v tuctu debatujících byli tedy jen papírovými tygry. Aby se demokracie nažrala a vlk – zavedené parlamentní strany – zůstaly celé a získaly společně všech 21evropských poslaneckých mandátů.

Pro jistotu mě do televizních debat nepustili vůbec. Proč by mne pouštěli do debat s mrákoty z parlamentních stran? Aby se v plné nahotě ukázala jejich argumentační neschopnost a znalostní deficit? To by mohlo přinést nežádoucí překvapení – a proč to vlastně pokoušet a zbytečně riskovat.