No, abych nepsal o sobě, má v mnohém pravdu. Zkusím tedy krátce popsat osud prvního polistopadového předsedy ČSSD Jiřího Horáka. Ten byl předsedou ČSSD v letech 1990 – 1993. Tedy, byl v čele této levicové formace v době, kdy fanatické útoky české pravice a zjančených pravičáků na sociální demokracii byly největší. Mít ve svém čele profesionálního antikomunistu nebylo pro ČSSD v té době vůbec špatné. Strana za jeho širokými zády získala klid na svou výstavbu a také na formulaci rozumného levicového programu.

Miloš Zeman narouboval na dobrý základ jiný styl politiky a důraznější program, který nebyl tradicionalistický, ale mnohem lépe odpovídal zhoršené sociální situaci v zemi, kdy široké vrstvy obyvatel byly frustrovány způsobem i průběhem ekonomické i společenské transformace. Jiří Horák však ČSSD provedl velmi náročným obdobím a měl by za to být veden v pantheonu velkých osobností sociálně demokratického hnutí. Škoda, že závěr svého života trávil jistě v pohodlném a materiálně zajištěném důchodu na Floridě, i když mohl pro svou stranu, pro niž celý život žil, ještě hodně odpracovat. M. Zeman si to však příliš nepřál. A strana se k němu chovala buransky.

J. Horák to však nesl s naprostou noblesou. Vím to, byl jsem jedním z mála lidí ze sociální demokracie, se kterými se Jiří Horák po svém odchodu z funkce stýkal. Prostě v ČSSD by měl být takový „režim“ uplatnění bývalých předsedů, který by umožnil jejich zapojení do práce a využití jejich schopností a zkušeností ve prospěch hnutí. Bohužel, většina nástupců těchto předsedů trpěla vůči svým předchůdcům komplexy méněcennosti či přímo nenávistí. A to je ten hlavní důvod proč lidé, tedy bývalí předsedové, z ČSSD odcházejí.

Neměl jsem zájem odejít ze země a už vůbec jsem neměl zájem dostat „trafiku“

M. Zeman nemohl zapomenout na zpackanou prezidentskou volbu a odešel na jaře 2007, poté, co byly zveřejněny podrobnosti špatné smlouvy, kterou podepsal s Dr. Altnerem, z ČSSD. Vytvořil si novou politickou identitu a časem i entitu, která mu dopomohla až k prezidentské volbě. Nemá smysl pokračovat v líčení osudů předsedů ČSSD.

Pokud se současní lídři ČSSD před pár týdny dušovali, jaké mi dávali velkorysé a velkolepé nabídky po mém odchodu z funkce předsedy ČSSD, musím se jim vysmát. Jednalo se v nich buď o holuby na střeše anebo o neprojednané personální návrhy, které vyžadovaly souhlas pravicové vlády (např. místo velvyslance při OSN v New Yorku).