Přestože se předáci ČSSD tváří statečně, 340 milionů korun, pokud je strana zaplatí, znamenají pro ČSSD velký existenční problém. V každém případě to bude znamenat, že ČSSD bude muset zredukovat výdaje jak na vedení volební kampaně na podzim v krajských a senátních volbách, tak ve sněmovních volbách v roce následujícím a samozřejmě zredukovat razantně i běžné výdaje strany.

Předáci ČSSD se tváří, že je to vlastně jen taková lapálie. Ale je otázkou, zda vůbec chápou vážnost celé situace, do které se dostali. Velkým problémem současné ČSSD je, že nikdo z jejího vedení vlastně nebyl v praktickém životě. Nikdo si nedokáže představit praktické důsledky toho, když se zastaví kohouty financí a když budou obstaveny běžné účty ČSSD a strana nebude moci čerpat peníze na běžnou činnost, což reálně hrozí.

Reakce členů vedení ČSSD mi připomínaly statečné reakce orchestru na Titaniku, který se potápí. Je dobré nechtít vzbudit paniku, ale takto dochází jen k odkladu paniky o několik dní, maximálně týdnů. Do té doby, než bude vyhotoven a oběma stranám předán rozsudek.

Clara pacta, boni amici (Jasné smlouvy, dobří přátelé)

Smlouvu o spolupráci s advokátem Altnerem, kterou v roce 1997 uzavřel M. Zeman, jsem považoval za špatný vtip od okamžiku, kdy jsem se s jejím obsahem v roce 2006 jako tehdejší předseda ČSSD seznámil. Pokud dnes echo prezidenta Ovčáček, pokud jde o zavinění Zemana, celou věc bagatelizuje, je to nechutné. M. Zeman by měl jako první ze svého prezidentského platu každý měsíc ČSSD posílat určitou částku, aby alespoň zmírnil dopad té obrovské chyby, které se dopustil. Jeho politická a morální odpovědnost v této věci je zcela jednoznačná.

Pokud dnes prezident dělá, že se ho to netýká, že po něm přišli jiní, kteří to měli vyřešit, nemá pravdu. Smlouva byla totiž špatná od samého počátku. Byla to smlouva typu koloniálních smluv Zanzibar – Velká Británie, kde sociální demokracie byla tím pomyslným Zanzibarem a Altner zase pomyslnou Velkou Británií.