Orbánova strana u nás bývá obecně deklarována jako protofašistická, nacionalistická a xenofobní formace. Premiér Viktor Orbán zřejmě opravdu není ideálem demokratického politika západního střihu, ale je mužem, který znovu získal důvěru obrovské části maďarského národa. Jeho strana Fidesz patří k váženým součástem Evropské lidové strany, což je hlavní strana Evropského parlamentu v Bruselu. Je zvláštní nerespektovat politickou stranu, která je respektována váženou demokratickou politickou formací, jakou je Evropská lidová strana. Evropské lidovce mohu obviňovat z účelového pragmatismu, ale pokud by shledávali Orbána nebezpečným, jistě by to již dávno řekli. Orbán přitom dává najevo svou jasnou proevropskou orientaci, ale snaží se o korektní ekonomické vztahy také k východním mocnostem – Rusku a Číně. Prostě Orbán děla pragmatickou politiku, o které si myslí, že je v zájmu jeho země a v zájmu její nezávislosti a suverenity.

Ve volbách získal Orbánuv Fidesz se svým koaličním partnerem – křesťanskými demokraty - 49% hlasů a sto třicettři mandátů ve sto devadesáti devíti členném parlamentu. Má tedy i nadále se svým aliančním spojencem dvoutřetinovou ústavní většinu v parlamentu. Ultrapravicová, antiromská a také antisemická strana Jobbik získala 19% hlasů a dvacet šest mandátů. Dvě levicové formace socialistů a bývalých socialistů dostaly souhrnně něco přes 17% hlasů a dvacet devět mandátů. Je to nepříliš důstojný výsledek, zejména u někdejší vládní socialistické strany, která získala jen 12 % hlasů. Stálo by jistě za zvláštní analýzu proč ve třech středoevropských zemích – Polsku, Česku a Maďarsku - došlo k takovému propadu pozice demokratické levice, který vede de facto k její politické marginalizaci. A konečně 7% hlasů získala formace liberálně – ekologického zaměření, což znamená osm mandátů pro ni. Další dva mandáty získaly dvě organizace německé menšiny a jeden mandát hnutí Společně.