Již po podzimních krajských a senátních volbách, které pro ČSSD dopadly katastrofálně, jsem upozorňoval na potřebu zásadních změn. Z 15 %, které sociální demokracie v krajských volbách v průměru obdržela, se mohla ještě vyšvihnout k 20 až 25 %. Pokud by ovšem měla odvahu provést zásadnější personální změny ve svém čele, ve vládě, a pokud by byla schopna představit novou garnituru představitelů v Poslanecké sněmovně pro příští volební období a pokud by se naopak v Poslanecké sněmovně nezbavovala lidí, kteří mají určitý pozitivní vliv na voliče (kandidovat již nebudou Jandák, Tejc a další).

Prostě, sociální demokracie v personální oblasti dělá dlouhá léta chybu za chybou. Tou největší chybou však je, že vedení strany je, řekněme si to otevřeně, jednobarevné. Složené jen z lidi osobně oddaných předsedovi strany. To nikdy ve 140leté historii sociální demokracie nebylo. Moudrý vůdce ČSSD, pokud chce, aby jeho strana byla velkou a silnou, takový stav nedopustí. Ale teď bohužel takový stav v ČSSD je.

V marketingové oblasti nedošlo po podzimní katastrofě k žádné změně. Strana nebyla schopná, až na květnovou vládní krizi, zcela zpackanou a špatně zkomunikovanou, převzít strategickou iniciativu. Prostě, hřiště vymezovali jiní: Andrej Babiš a Miloš Zeman.

Nechci být zlý ani osobní, ale zdá se, že když hovoří některý z nejvyšších představitelů ČSSD, ačkoli hovoří jako kniha, (slova se dají okamžitě tisknout), působí to na voliče negativně. Existuje přímá úměra – čím více hovoří, tím větší je pokles preferencí. Je to smutné, ale je třeba se podívat pravdě do očí.