Podle rámcové dohody by měl na íránský jaderný program po dobu deseti let podroben mezinárodnímu dohledu, Írán by měl uran obohacovat pouze v jednom zařízení, a to pouze tak, aby jádro bylo možno využívat v energetice. Zároveň má Írán snížit počet centrifug na obohacování uranu ze současných cca 19 000 na 6104, z nichž obohacovat uran bude 5060 centrifug. Žádné nové pak Írán po dobu 15 let stavět nebude. Výměnou za to budou postupně zrušeny hospodářské sankce, kterým nyní Írán čelí. Troufám si tvrdit, že ani v případné možné útoky, které by na reaktory a další zařízení v Íránu byly alespoň průměrně účinné (odmyslím přitom jasné porušení mezinárodního práva), by nemohly přinést ani zdaleka tak pozitivní výsledek. Míním tím míru zásahu do jaderného programu Íránu a jeho „zmrazení“ v čase a zaměření programu na nezpochybnitelně mírové účely.

Osobně dohodu s Íránem také považuji za správnou cestou. Je to prostě vynikající průlom v americko-íránských vztazích. Zlepšení vztahů USA – Írán může otevřít také možnost dohodnout se s Íránem na pomoci v boji proti Islámskému státu v Iráku a Sýrii.