Překvapila mě především míra agresivity vystoupení pravicových poslanců. Podle nich vláda nepřipravuje v čase ekonomického růstu potřebné rezervy na dobu hospodářského poklesu, nešetří, vrší v hospodářské politice chybu na chybu atd. Vláda by už měla, podle řečníků pravice, nechat minulost minulostí a zabývat se jen svými chybami. Přitom to byla právě ODS a TOP09, které ve své vládě až do roku 2013 dělaly vše pro utlumení hospodářského růstu (hospodářství v letech 2008–2013 stagnovalo) a proto, aby deficity státu každoročně přesahovaly sto miliard.

Byla to již Topolánkova vláda, která bez jakéhokoliv zapýření dokázala zkonzumovat 156 (slovy: sto padesát šest) miliard korun rozpočtových rezerv, které jí nechala ve státní kase vláda pod mým vedením. Je zajímavé, že pravicová Topolánkova vláda v letech 2007 a 2008 (a v ní byli hlavními protagonisty vedle Topolánka pánové Kalousek a Nečas) nejen, že již žádné rozpočtové rezervy – na rozdíl od přechozí vlády – na zlé časy nevytvářela, ona dokonce v roce 2008 (v roce, kdy byl ještě zaznamenán hospodářský růst) 60 mld. Kč rezerv zkonzumovala. A to jen proto, aby uměle snížila (zřejmě z marketingových důvodů) skutečný deficit státního rozpočtu. A M. Kalousek se pak stal nejlepším ministrem zemí emerging markets…

Co může být do jisté míry znepokojující, a v tom jediném má M. Kalousek pravdu, je to, že nyní dochází k jistému nárůstu strukturálního deficitu státu. A Sobotkova vláda nejeví ve střednědobém horizontu snahu po jeho snižování alespoň pod hranici 1%, resp. po směřování k žádoucí úrovni 0,5%. I to ovšem lze do jisté míry pochopit. Není možné např. zaměstnance státu ponechat po několik let v situaci, kdy jim stagnují mzdy resp., kdy jim klesají reálné mzdy, jako to činil pravicový Nečasův kabinet. Sobotkova vláda, vč. ministra financí, by ovšem měla mít snahu deficity státu také snižovat a vytvářet v časech růstu rozpočtové rezervy, jak se to dařilo vládě pod mým vedením v letech 2005 až 2006.

Co mě ovšem zcela šokovalo ve zmíněné parlamentní debatě, to byla intenzita zcela osobních a nechutně urážlivých útoků, zejména od bývalého ministra financí Kalouska, na jeho nástupce v úřadu. K ministru financí Babišovi mám řadu výhrad, ale nemusím jej urážet.

Česká pravice ovšem zcela ztratila vliv na média. A tak A. Babiš mohl osobní útoky na svou osobu přehlížet. Kromě pár tisíc či desítek tisíc diváků nočního vysílání ČT24 tyto předvolební orální exhibice předáků pravice v páteční schůzi Sněmovny žádný prostor v médiích nemají. A babišovská a Babišem ovlivňovaná média protibabišovské útoky prakticky zcela ignorují… Ne, že by to byla velká škoda, ale demokracie západoevropského typu vypadá trochu jinak.