Žijeme v prokurátorské republice, v zemi, kde si prokurátoři mohou na kobereček pozvat kohokoli, jako kdyby právě oni tuto zemi řídili. To je nemístné a je to v rozporu s ústavním pořádkem republiky.

Rána dýkou do zad

Několik představitelů ČSSD z řad poslanců a jeden senátor  se vyjadřují proti restrukturalizaci policie. A je jim dáván široký prostor zejména v Babišových médiích. Zaujal mě především  František Bublan, ministr vnitra v mé vládě (2005-2006), o kterém je známo, že je v dobrých kontaktech, i přes svého osobního přítele Randáka, s americkými zpravodajskými službami. Nic proti tomu.

Jen připomenu, že když jsem v polovině léta 2005 odjel na dovolenou do Rakouska, informoval mě telefonicky jako premiéra, že policie uskutečnila zásah proti účastníkům CzechTeku na Klatovsku. Bylo to pro mě jisté překvapení a také já jsem mohl v zájmu své osobní popularity hrát roli překvapeného a nechat v tom vykoupat ministra vnitra. Velitel zásahu, což byl šéf místní policie, se rozhodl k zásahu na základě trestních oznámení, které podali majitelé pozemků, jež byly proti jejich vůli používány účastníky technoparty. Jednal tedy lege artis.

Od první chvíle po Bublanově oznámení jsem věděl, že je to záležitost, kterou nebude vůbec snadné ustát, zejména pokud jsem v zahraničí. A to nejjednodušší by bylo svést celou věc na neschopného ministra vnitra, který přeci zásahu – na němž přes zkoumání zprava-zleva v následnících letech, a to ani v Langerově éře na Ministerstvu vnitra, nebylo shledáno nic, co by bylo v rozporu se zákonem – nečinně přihlížel.

Já jsem se ale zastal české policie a tím také ministra vnitra. Považoval jsem za přirozené projevit loajalitu k policii i ministru vnitra, protože pokud bych to neudělal, byl by ministr vnitra druhý den politicky mrtvým mužem. Dnes by tedy Bublan nejspíš někde na Vysočině spokojeně chytal ryby nebo by s ostatními důchodci chodil po vysočinských stezkách na procházky.